Výzkum budoucnosti
výzkum budoucnosti – jedno z obecných označení zkoumání budoucího vývoje s určitou (větší či menší) mírou využívání věd. metod a věd. poznatků. Na teor.-metodol. úrovni je zákl. problémem v.b. otázka poznatelnosti budoucnosti v sociosféře, příp. mezí této poznatelnosti. Zásadní stanoviska k tomuto problému je možné rozdělit do čtyř hlavních skupin: a) více či méně striktní odmítání možnosti předvídání v sociosféře (např. K. R. Popper), b) odmítání existence spol. zákonitostí spojené se snahou o vytváření pouze možných alternativ budoucího vývoje (např. B. Jouvenell se svým „uměním dohadu“), c) připouštění možnosti předvídání spol. vývoje pouze v subjektivně omezených hranicích (dílčí objekty, krátké výhledy, analogie s minulostí atd.), d) připouštění poznatelnosti budoucnosti v sociosféře za pomoci vědy (např. O. K. Flechtheim, R. Jungk).
V.b. má další, spec. významy. 1. Je to označení části futurologie, zkoumající budoucnost v širokém slova smyslu, která neoperuje s různými neopodstatněnými spekulacemi, domněnkami či dohady, intuicí vědce nebo jeho individuální věd. dostatečně nepodloženou vizí budoucnosti. Z v.b. v tomto pojetí jsou často vylučovány některé futurologické koncepce usilující o vytváření celkové teorie vývoje lidstva a preferuje se spíše pojetí aplikovaného prognózování a jeho modifikací; důraz se obvykle klade na vytváření prognóz pomocí různých počítačových technik, matem.statist. modelů apod. Pro v.b. má být také charakteristické odmítání jednoznačnosti budoucnosti a detailnosti prognóz, příklon k variantám či alternativám v prognózování. 2. Je to název spec. teor.-metodol. koncepce zkoumání budoucnosti R. Jungka, stavěné proti koncepci futurologie O. K. Flechtheima. Jungk ve svém konceptu v.b. navrhuje realizovat „předpovědi na základě prověřených hypotéz“. Cílem v.b. je podle něho poskytovat souhrnnější výhledy a přehledy, z nichž je možné usuzovat na kontradiktorické tendence vývoje a také poukazovat na žádoucí vývoj. V.b. by se měl dále zaměřit na studium následných, vedlejších a zpětných vazeb, účinků, jimiž každá lidská aktivita působí na ostatní oblasti. Teoretik zabývající se v.b. by měl vycházet ze tří druhů imaginace: s-gické, kritické (zpochybňování), tvůrčí (formulace nových cílů). 3. Je to název spec. teor.-metodol. koncepce zkoumání budoucnosti J. V. Galtunga, chápané rovněž jako alternativa futurologie O. K. Flechtheima. Mezi úkoly v.b. rozlišuje Galtung 3 složky: výzkum hodnot, výzkum trendů a výzkum vztahů mezi trendy a hodnotami. V rámci každé složky je cílem nalézt trendy, které vedou nebo nevedou k žádoucímu stavu, zkoumat, jak posílit a stabilizovat ty trendy, které vedou k žádoucímu stavu, a jak potlačit nebo změnit trendy jdoucí mimo žádoucí stav. Na úrovni aplikovaného výzkumu se projevují výrazná specifika v.b., která mu určují zvl. postavení v rámci běžných empir. výzkumů. První specifikum vyplývá ze skutečnosti, že budoucnost jako přímý předmět výzkumu de facto neexistuje (buď budoucnost teprve bude a reálně není, nebo se přeměňuje v realitu a tím přestává být budoucností a stává se přítomností). V.b. se tak v podstatě může zabývat budoucností pouze prostřednictvím zkoumání dnes existujících trendů a tendencí vývoje. V důsledku toho mají výsledky v.b. obecně podobu nikoli konkrétních, reálných dat, ale pravděpodobnostních tvrzení (viz prognóza), která ovšem jsou podložena konkrétními reálnými daty o přítomnosti a odhadovanými údaji pro budoucnost. Druhé důležité specifikum souvisí s rozsahem a obsahem předmětu v.b., vzájemnou propojeností i podmíněností jeho jednotlivých prvků apod., z čehož vyplývá mj. nutnost interdisciplinárního a systémového přístupu. V současnosti se úspěšně používá řada metod a technik v.b., pokud jde o určité dílčí výseky budoucnosti, resp. dílčí trendy a tendence vývoje; za poněkud problematičtější se považuje komplexní v.b. jako celku (viz metoda delfská, metoda křížových interakcí, metoda sinektická, modelování globální, scénáře budoucnosti). V Čechách se tematikou v.b. zabývala ze s-gického hlediska v 80. l. J. Duffková.
future studies, research recherche sur l'avenir Zukunftsforschung ricerca sul futuro
Literatura: Applying Methods and Techniques of Futures Research. San Francisco, Calif. 1983; Galtung, J.: Theory and Methods of Social Research. Oslo 1967; Jungk, R.: Die Zukunft Hat Schon Begonnen. Americas Allmacht und Omunacht. Wien, Stuttgart, Hamburg 1952; viz též prognostika, futurologie.