Sociologická revue
Sociologická revue (1930–1949)
Hlavní oborový časopis české předmarxistické sociologie, ovšem jen její části: po dobrovolném odchodu tzv. pražské sociologické školy z Masarykovy sociologické společnosti byla Sociologická revue spojená se školou brněnskou (v širším pojetí), zatímco pražská škola vydávala vlastní časopis Sociální problémy. Sociologická revue vycházela čtyřikrát ročně od roku 1930 do počátku druhé světové války (11, 1940) a v letech 1946–1949 (12.–15. ročník), i když častým jevem bylo spojování jednotlivých čísel; např. čtenáři pátého ročníku měli k dispozici čísla 1.–3. a 4., v desátém ročníku vyšla dvě čísla označená 1. a 2.–4., v roce 1946 bylo vydáno také mimořádné páté číslo. Vydavatelem prvního ročníku byl Sociologický seminář Masarykovy univerzity v Brně, přičemž se výhledově počítalo se spoluvydavatelstvím ze strany sociologických seminářů filosofických fakult v Praze a Bratislavě, kvůli vzájemným sporům mezi pražskou a brněnskou sociologickou školou z tohoto záměru nicméně sešlo. Od druhého ročníku se revue stala orgánem Masarykovy sociologické společnosti (v roce 1940 byla jako vydavatel uvedena Sociologická společnost v Praze, ačkoli změna názvu Masarykovy sociologické společnosti na Českou společnost sociologickou proběhla až o rok později), v letech 1948–1949 byla jako vydavatel uvedena Masarykova sociologická společnost v Brně.
V čele časopisu stál po celou dobu I. Arnošt Bláha, v období do válečného zastavení formálně spolu s J. L. Fischerem a Emanuelem Chalupným, i když jejich – především Fischerův – autorský a editorský podíl byl řádově nižší. Pokud byl redakční kruh uváděn jmenovitě, obsáhl celkem dalších dvanáct sociologů nebo jejich „oborových přátel“; od druhého ročníku to byli O. Butter, F. Fajfr, F. Modráček, A. Ráliš, A. Štefánek a B. Václavek, později O. Blažek, T. Čep, J. Hanáček, A. Obrdlík, V. Slaminka, L. Svoboda a B. Zwicker. Vznik protektorátu a arizační zákony z redakce vyloučily O. Blažka, O. Buttera a B. Zwicker, i když jména „O. B. (Praha)“ a „Z. Bystrý“ na jejich místech v seznamu členů redakce, jenž tak přestal respektovat abecední pořádek, dávají tušit, že vydavatelé časopisu neprojevovali plný respekt vůči protektorátním nařízením; oba zmizeli až ve 2.–3. čísle roku 1940, zatímco se nově objevili J. Hanáček, V. Slaminka a L. Svoboda. V redakci však nikdy nezasedla žena ani cizinec, což je u ústředního oborového časopisu přeci jen překvapivé, i když tato charakteristika platila i pro většinu ostatních meziválečných periodik.
Studie publikované v Sociologické revui měly především popisný ráz a pojednávaly hlavně o dějinách a vývoji zahraničních sociologií, o sociologických teoriích nebo – z teoretické perspektivy – o konkrétních sociálních otázkách. Analytických a/nebo empiricky pojatých textů bylo překvapivě málo. Sporadicky se objevovala také monotematicky zaměřená čísla: v roce 1933 bylo jedno číslo časopisu věnováno hospodářské krizi, o šest let později šedesátým narozeninám jeho hlavního redaktora I. A. Bláhy a v roce 1948 stému výročí české revoluce; častější bylo spojování několika článků k (aktuálnímu) tématu. Těžiště Sociologické revue nicméně spočívalo především v recenzní činnosti. Na jeden svazek časopisu průměrně připadalo necelých padesát (!) recenzí, z nichž některé byly velmi krátké, ale většina dosahovala alespoň stránkového rozsahu. Recenzována přitom byla prakticky veškerá domácí sociologická produkce, podstatná část aktuálních zahraničních publikací, a dokonce i „sociologicky využitelná“ aktuální krásná literatura; většina recenzí měla ovšem jen popisný a spíše oslavný charakter. Pro velké množství byly recenze členěny tematicky. Vedle toho Sociologická revue přinášela (od 3.–4. čísla prvního ročníku) zprávy o dění v Masarykově sociologické společnosti, v zahraničních sociologických společnostech a podobně. Pouze v posledním válečném ročníku se její autoři – I. A. Bláha, B. Foustka, K. Galla, E. Chalupný a J. Šíma – snížili k osobní polemice vůči starším kritickým výtkám pražských sociologů, kteří jim však pro zastavení svého časopisu už nemohli odpovědět (Sociologická revue 11, 1940, 3–4: 242–306).
Na konci čtyřicátých let se revue musela bránit proti marxistickým výpadům vůči jakékoli sociologii, i když nebyla v tak těžké situaci jako konkurenční Sociologie a sociální problémy. Teprve v předposledním ročníku se I. A. Bláha vyrovnával s kritikou Ladislava Štolla a Radima N. Foustky (Sociologická revue 14, 1948, 4: 304–308), zatímco předcházející výpady A. Kolmana ignoroval, a současně zdůvodňoval nezbytnost sociologie i pro marxisty. Litoval, že Karlova univerzita v Praze při svém jubileu nepamatovala čestným doktorátem na žádného sociologa, ať už domácího, nebo zahraničního (ibid.: 309). Hůře však začalo být hned následujícího roku, kdy se Emanuel Chalupný musel bránit kritice Lubomíra Sochora, že dělá „společenskou pavědu“ (Sociologická revue 15, 1949, 1–3: 133–135), a brněnští a bratislavští profesoři sociologie orodovali za záchranu svého oboru u ministra školství Zdeňka Nejedlého (ibid.: 135). Nebylo to však nic platné, Sociologická revue musela ukončeným patnáctým ročníkem zaniknout (1949), stejně jako byla mocensky likvidována celá předmarxistická sociologie; redakce zánik časopisu formálně zdůvodnila neuspokojivou finanční situací.
Obsah časopisu byl kompletně elektronicky reeditován v rámci Edice českých sociologických časopisů (eds. Zdeněk R. Nešpor – Anna Kopecká, Sociologický ústav AV ČR + MathAn, Praha 2011).
Literatura:
Dušan Janák: „Autorská a tematická struktura Sociologické revue. Příspěvek k sociologickému rozboru české sociologie.“ Sociologický časopis / Czech Sociological Review 47, 2011, 5: 991–1016.
Zdeněk R. Nešpor: „Před ¾ stoletím… Kvantifikovaný esej o časopisecké produkci české sociologie před nástupem marxismu a dnes.“ Sociologický časopis / Czech Sociological Review 43, 2007, 2: 397–422.