Sociologie sociologie

sociologie sociologie – disciplína zabývající se teor. i empir. zkoumáním spol. podmíněnosti s-gického poznání, soc. funkcí sociologie a její institucionální struktury. Možnost této existence s.s. vyplývá ze specif. vlastnosti s-gie, jíž je autoreflexivita: jako jedna z mála věd se totiž s-gie může stát předmětem zkoumání sebe sama svými vlastními prostředky. Předmětná problematika s.s., týkající se zejm. spol. funkcí, poslání a odpovědnosti s-gie či soc. poznání vůbec, se objevuje již u zakladatelů s-gie (zejm. u C. H. de Saint-Simona, A. Comta a H. Spencera). Někdy se ve vývoji s.s. rozlišuje tzv. předkritická fáze, kdy si s-gické poznání ještě neuvědomovalo svou vlastní spol. podmíněnost, a tzv. kritická fáze, která již vědomě včleňuje s-gii do celého komplexu soc. determinací a souvislostí. Obě fáze však nenásledují po sobě v mechanické chronologii (např. Spencer byl daleko kritičtější než mnozí jeho následovníci apod.). Intenzívnější rozvoj s.s. je spojen až se vznikem sociologie vědění, jejíž částí s.s. vlastně je. Za klasické dílo s.s. se pokládá úvaha R. S. Lynda Sociology for What? z r. 1939 a F. W. Znanieckého práce The Social Role of the Man of Knowledge z r. 1940, pravděpodobně nejznámější prací je však Sociologická imaginace Ch. W. Millse z r. 1959. V Polsku se spec. otázkami s.s. zabýval S. Ossowski.

Později byly v záp. zemích, zejm. v USA, dále posíleny kritické funkce s.s., jež jsou obsaženy již v pracích H. M. a R. S. Lyndových a Millsových. Podle některých autorů je s.s. povolána k tomu, aby se stala „sociologickou kritikou sociologie“ a jejím prostřednictvím kritikou celé společnosti (Th. B. Bottomore, C. G. A. Bryant). Stoupenci tzv. kritické s-gie zdůrazňují služebnost soudobé s-gie vůči kap. systému, zvl. pak její ochotu být nástrojem manipulace lidmi a apologetikou odcizených lidských vztahů, vykořisťování a mravní degenerace buržoazní společnosti. Tyto přístupy nezřídka vyúsťují až v totální nihilismus: s-gie, má-li zůstat mravně bezúhonnou, musí být zrušena. Zvláštním proudem s.s. je reflexívní sociologie, navrhovaná A. W. Gouldnerem, se s.s. úzce souvisí i dialektická sociologie (R. W. Friedrichs). Vědomě navázat na soc. kritické tradice am. s-gie chce radikální sociologie (např. A. McClung Lee), a to zejm. tím, že se znovu vrátí k diagnostice a sociální terapii reálných a aktuálních soc. problémů. Zákl. témata s.s. jsou však poměrně systematicky rozpracovávána v obecně metodologických, fil. a polit. kontextech. Vnitřně se problematika s.s. dělí na makrosociologii a mikrosociologii s-gie. První oblast se zabývá vztahy s-gie k širším soc. strukturám, zejm. politickým a hospodářským, zkoumá otázky spol. objednávky, finanční a materiální závislosti s-gie na mimověd. institucích, autonomii s-gie jako poznávací aktivity i instituce atd. Jejím podstatným tématem je však spol. podmíněnost a určenost jak s-gických poznávacích aktivit (tj. volba výzk. cílů, metodiky, zpracování a prezentace s-gických údajů), tak jejich výsledků (zejm. makrostrukturálních teorií a teorií středního dosahu).

Mikrosociologie s-gie je tematicky součástí sociologie vědy a je také podobně strukturována. Zabývá se osobností sociologa, jeho profesionálním a institucionálním začleněním, statusem a prestiží s-gie ve společnosti a jejím image jako vědy u laické veřejnosti a soc. rolemi sociologa (role humanisty, osvětového pracovníka, experta, soc. technologa, příp. také soc. outsidera). Druhým velkým tématem mikros-gie s-gie je zkoumání vědecké komunity (s-gické obce), a to zejm.: 1. profesionální přípravy sociologa a jeho dalšího kvalifikačního růstu; 2. možnosti vstupu do s-gické obce (podmínek přijetí a způsobů rekrutace, stupně její otevřenosti či uzavřenosti); 3. důvodů a způsobů vylučování z obce; 4. pravidel mobilitního vzestupu (kariéry) a vnitřní stratifikace obce; 5. interpersonální struktury ve věd. kolektivech včetně tzv. invisible colleges; 6. pravidel komunikace uvnitř obce a mezi obcí a veřejností včetně problémů cenzury a autocenzury, kritiky a sebekritiky, svobody prezentace výsledků poznání; 7. pravidel odměňování (viz efekt sv. Matouše); 8. normativní struktury soc. chování uvnitř obce (pravidel vědecké etiky a jejího dodržování); 9. vznikání a zanikání vědeckých škol a směrů; 10. mimovědních vstupů do věd. poznání a institucionální struktury s-gie. S.s. se někdy neoprávněně ztotožňuje s metasociologií.

sociology of sociology sociologie de la sociologie Soziologie der Soziologie sociologia della sociologia

Literatura: Crawford, E. T.: The Sociology of the Social Sciences. Hague 1971; Friedrichs, R. W.: A Sociology of Sociology. New York 1970; Ossowski, S.: O osobliwošciach nauk społecznych. Warszava 1962; Tiryakian, E. A. ed.: The Phenomenon of Sociology. A Reader in the Sociology of Sociology. New York 1971.

Miloslav Petrusek