Makrosociologie a mikrosociologie
makrosociologie a mikrosociologie – (makro z řec. makros = velký; mikro z řec. mikros = malý) – konvenční, obecně akceptované vnitřní členění s-gie podle velikosti soc. útvarů, které jsou předmětem studia: mikros-gie se zabývá sférou bezprostřední sociální interakce, tedy malými skupinami, sociálními sítěmi, interpersonálními vztahy a každodenními životními aktivitami, makros-gie se zabývá velkými soc. útvary, jako jsou národy, třídy, globální společnosti, vrstvy atd., a těmto útvarům odpovídajícími procesy a jevy (sociální stratifikací a mobilitou, migrací, modernizací, masovou společností, masovou kulturou atd.). I když se kromě soc. mikrostruktury někdy terminologicky vyčleňují také tzv. mezostruktury, jimiž se rozumějí soc. útvary střední velikosti (organizace, podniky, úřady atd.), pojem „mezzosociologie“ se nepoužívá. Velmi obecně lze říci, že klasická s-gie 19. a první poloviny 20. st. byla v převládající míře makrostrukturálně orientována, vědomě a programově se zabývala především tzv. velkými soc. problémy, témata mikrostrukturální povahy byla spíše na okraji badatelského zájmu. Mikrostrukturální obrat je spojen se vznikem sociologie malých skupin (která se někdy ne zcela přesně ztotožňuje s mikros-gií), k němuž došlo v 30. l. 20. st. Od té doby do konce 60. l. koexistovala teor. orientace makrostrukturální, reprezentovaná zejm. strukturálním funkcionalismem a konfliktní a kritickou teorií, ale také třebas makrostrukturální teorií P. A. Sorokina, vedle mikrostrukturální orientace představované zejm. tzv. skupinovou dynamikou, sociometrií a mikros-gií G. Gurvitche (termín mikros-gie sám je fr. původu), ale také rutinní empir. s-gií v podobě teor. neambiciózních mikros-gických výzkumů neopozitivistické inspirace. V současnosti se k makrostrukturálním teoriím řadí vedle strukturního funkcionalismu a neostrukturalismu (někdy se mluví o neoparsonsovství) také neoevolucionismus, strukturační teorie A. Giddense, analýza svět. systému I. M. Wallersteina a vůbec všechny odrůdy neomarxismu, k mikrostrukturální orientaci symbolický interakcionismus, etnometodologie, fenomenologická sociologie, do jisté míry teorie sociální směny a analýza sociálních sítí. S. N. Eisenstadt a H. J. Helle uvádějí jako velká soudobá témata makros-gie problém moci, hodnot, elit, třídní struktury, soc. konfliktu a změny, jako zákl. témata mikros-gie teorii rolí, každodennost, symbolickou interakci, konverzační analýzu, teorii emocí a teorii očekávání.
Někteří autoři, např. G. Gurvitch, Amitai W. Etzioni, Edward A. Shils, Peter M. Blau aj., formulovali tezi, že mikro- a makrostruktury jsou tak kval. odlišné úrovně soc. reality, že je nutné chápat je jako nespojité, s „emergentními“ vlastnostmi a najít proto výraz i v jejich radikálním oddělení jako specif. subdisciplín s vlastními teoriemi, pojmoslovím a metodologií. Vycházeli z předpokladu, že hlubší poznání mikrostruktur neposkytuje dodatečné relevantní informace k pochopení makrostrukturální úrovně soc. jevů a že to do jisté míry platí i naopak. S-gie se pak jevila jako věda vnitřně hluboce schizmaticky rozdělená na dvě velké subdisciplíny, mezi nimiž je obtížná, ale dokonce snad i málo funkční vzájemná komunikace pro absolutní kval. odlišnost předmětů. Toto radikální stanovisko se v 70. l. postupně stírá a kdysi zdánlivě frapantní rozdíl mezi oběma orientacemi do značné míry mizí. Hledá se dokonce cesta k jejich teor. integraci. Přežívají samozřejmě nadále vzájemná obvinění – makrosociologů zejm. z neoprávněných reifikací a hypostaze abstraktních pojmů a mikrosociologů z nezpůsobilosti vypovídat o velkých problémech doby, většinou se však hledají cesty ke komplementárnímu výkladu. Respektuje se, že mikroprocesy a mikrostruktury jsou makrostrukturálně rámcovány (nikoliv jednosměrně determinovány), že pochopení mnoha makrostrukturálních procesů není možné bez respektování perspektivy individuí, jejich životních drah, orientací a aspirací atd., a dochází se k pochopení, že většina partikulárních soc. jevů má aspekt mikro- i makrosociologický (např. alkoholismus nebo prostituce jako problém interpersonální komunikace, individ. selhání, interakční sítě a socializačního procesu na jedné straně a ekon., právního, polit., statist. etc. kontextu problému na straně druhé). Makrosociologická orientace je vázána na historii, ekonomii a polit. vědu, mikrostrukturální studia se inspirují a opírají spíše o soc. antropologii, psychologii a lingvistiku. Rozlišení m. a m. je pomocné, orientační a samo o sobě velkou výkladovou hodnotu nemá.
macrosociology and microsociology macrosociologie et microsociologie Mikro- und Makrosoziologie macrosociologia e microsociologia
Literatura: Giddens, A. – Turner, J. eds.: Social Theory. Stanford 1987; Eisenstadt, S. N. – Helle, H. J.: Perspectives on Sociological Theory. London 1985; Kemeny, J.: Perspectives on the Micro-macro Discussion. Sociological Review, 24, 1976.
Viz též heslo makrosociologie a mikrosociologie v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)