Výběr kvótní

výběr kvótní – (z angl. quota = povolené, přípustné nebo požadované množství, slovo lat. původu) – jeden ze způsobů získání výběrového souboru při statist. šetření. Zákl. idea v.k. spočívá v předpokladu, že shoda složení výběrového souboru se souborem základním z hlediska vybraných identifikačních znaků zajistí také shodu statist. rozdělení ostatních znaků, které tvoří předmět zjišťování. Při v.k. je nutno nejprve vytvořit statistický model výběrového souboru, který stanoví složení tohoto souboru z hlediska identifikačních znaků, pro něž se v tomto případě užívá označení kvótní znaky. Volba kvótních znaků nemá přesná pravidla a záleží zejm. na dostupnosti údajů o složení zákl. souboru. Obecně se doporučuje, aby použité kvótní znaky byly co nejméně statist. závislé (viz závislost statistická) a v terénu snadno zjistitelné. V s-gických šetřeních se nejčastěji užívá pohlaví, věk a věkové skupiny a různé charakteristiky ekon. aktivity nebo statusu. Model výběrového souboru se zpravidla vytváří tak, aby byl miniaturou zákl. souboru – proto se někdy pro v.k. užívá označení metoda dokonalého průřezu. Celkový počet respondentů se při v.k. určuje intuitivně, většinou na základě paralely s náhodným výběrem (viz výběr pravděpodobnostní). Poté jsou jednotlivým tazatelům stanoveny počty výběrových jednotek (osob), které mají být vybrány, a kvóty, tzn. požadované složení skupiny jimi vybraných osob z hlediska kvótních znaků. Je-li pro stanovení kvót použit každý kvótní znak samostatně (nezávisle na ostatních kvótních znacích), hovoří se o jednoduchých kvótách, v opačném případě o kvótách vázaných. Současně bývají tazatelům uložena ještě jiná omezení, která mají zmenšit jejich subjektivní vliv na výběr respondentů (např. nedotazovat se známých, nevybírat 2 osoby v témž domě apod.).

Metoda v.k. byla poprvé použita v polovině 30. l. v USA. Odtud se do češtiny přenesl i její název. V.k. je v s-gických šetřeních užíván zejm. pro svou org. jednoduchost, nižší náklady, rychlost provedení a malou náročnost na podklady pro plánování výběru. Na druhé straně má tento postup řadu nevýhod, z nichž nejdůležitější jsou subjektivní vliv tazatelů na složení výběrového souboru a absence záruk reprezentativity výběrového souboru z jiných hledisek, než určují bezprostředně kvótní znaky. F. Zich z tohoto důvodu hovoří o v.k. jako o postupu kvazireprezentativním, při němž není zaručena statist., ale pouze „logická“ shoda mezi výběrovým a zákl. souborem. L. Kish řadí v.k. do třídy výběrů úsudkových, záměrných. Jsou známy případy, kdy se pomocí v.k. podařilo velmi přesně předpovědět výsledky voleb, v některých případech však tato metoda naprosto selhala (např. při pokusu o předpověď volebních výsledků v USA v r. 1948). Její kritickou analýzou a srovnáním s náhodným výběrem se zabývali převážně specialisté v oboru výzkumu veřejného mínění a výzkumu trhu, např. C. A. Moser, A. Stuart, F. F. Stephan, P. J. McCarthy. Daleko menší pozornost je v.k. věnována ve statist. literatuře. Statistikové oprávněně upozorňují, že v.k. neumožňuje zdůvodnit používání jednotlivých statist. postupů analýzy dat. Někteří statistikové srovnávají v.k. se stratifikovaným výběrem, za zásadní odlišnost ovšem považují, že při v.k. jsou pravděpodobnosti vybrání určité jednotky známé. L. Kish považuje v.k. spíše za uměl. výtvor než za věd. metodu a upozorňuje, že pro jeho provádění nejsou obecně přijata žádná pravidla. Přes tyto oprávněné výhrady je v.k. i nadále poměrně často používán a mnozí autoři soudí, že např. při zkoumání veř. mínění poskytuje uspokojivé výsledky. Z dlouhodobého hlediska je však v s-gických šetřeních patrný přechod od v.k. k jiným postupům.

quota sampling échantillon constitué par la méthode des quotas Quoten-Sample campionamento per quote

Literatura: Kish, L.: Survey Sampling. New York 1965; Řehák, J.: Kvótní výběr. Sociologický časopis, 1979, č. 6.; Stephan, F. F. – McCarthy, P. J.: Sampling Opinions. New York 1958.

Jan Herzmann