Metody sociologické

metody sociologické – pod tento pojem lze zahrnout buď všechny výzkumné metody používané v teor. i empir. s-gii, nebo metody typické pro sociologii vzhledem k předmětu jejího zkoumání nebo k jejímu hist. vývoji. M.s. je kategorie nepřesně ohraničená, poznamenaná velkou významovou šíří pojmů metoda, výzkum i sociologie. Pod m.s. lze zahrnout obecné gnoseologické přístupy, jednotlivé způsoby teor. i empir. zkoumání, postupy, návody získávání i zpracování s-gických poznatků, typizované, modelové operace nejrůznějšího druhu. Pojem se používá v různých rovinách obecnosti, pro dílčí i komplexní postupy, pro rámcové přístupy i pro podrobné návody. Hovoří se např. o metodě strukturálně funkcionální či fenomenologické i o metodě kladení otevřených otázek, o metodě statist. i o metodě čárkování apod. V některých kontextech, resp. slovních spojeních se použití termínu metoda hist. ustálilo, jinde se vyskytuje paralelně s termínem výzk. technika nebo procedura, analýza, příp. model. Zvyklosti a specifikace používání pojmu m.s. lze shrnout a utřídit následujícím způsobem.

1. Singulár, tvar „metoda sociologická“ se většinou používá k vyjádření přístupu k soc. realitě charakteristickému pro s-gii jako takovou. Existence vlastní metody měla značnou důležitost zejm. pro specifikaci, vydělení s-gie jako samostatné, svébytné disciplíny. Durkheimova Pravidla sociologické metody (Les règles de la méthode sociologique, 1895) de facto definují sociologii. É. Durkheim odmítá metafyzické přístupy, vyzvedává induktivní logiku a empirii, nárokuje princip kauzality, objektivity, explikaci spol. jevů pomocí jiných spol. jevů jako spec. typ komparace, posuzování soc. jevů jako faktů věcné povahy a koncentraci pozornosti na odlišení jevů soc. zdravých od soc. chorobných. To vše chápe jako metodol. principy, jejichž propojení vede ke specif. s-gické metodě, kterou je definována s-gie. 2. V historii s-gie byla občas vyzvedána jedna obecná poznávací metoda jako pro s-gii typická, charakteristická, nejvhodnější. Taková metoda se postupem času vyvinula přes řadu konkrétních aplikací ve specif. s-gický výzk. systém a nabyla charakteru výzkumné procedury, často i typu výzkumu, resp. zaměření celé s-gie. Většinou je spojena s význ. jmény a někdy i s-gickými školami. Takto byly střídavě preferovány a postupně rozvinuty dnes obecně tradované m.s.: metoda historická, metoda srovnávací, metoda typologická, metoda statistická, naposledy metoda biografická. Existovaly však i další pokusy o universální m.s., např. J. S. Mill vyzvedal metodu induktivní (System of logic, 1843), G. Simmel formální logiku, J. L. Moreno vypracoval metodu sociometrickou atd. 3. Do konstituování uvedených obecných s-gických metod, do vývoje jejich uplatnění a pozice v s-gii zasahovaly teor. konflikty mezi kontraverzními přístupy k poznání: mezi empirismem a racionalismem, přístupem induktivním a deduktivním, nomotetickým a idiografickým, kvalitativním a kvantitativním, mezi důrazem na generalizaci a konceptualizaci, na synchronicitu a diachronicitu, dialektiku a analogii, resp. analogii a kauzalitu apod. I tyto přístupy, resp. jejich průměty do s-gie jsou někdy považovány za m.s., i když vzhledem k s-gii nehrály tak význ. konstitutivní roli jako metody uvedené v bodě 2 (marx. s-gie byla ovšem chápána jako aplikace dial. matem. metody na explikaci soc. světa). 4. Jako dílčí m.s., objevující se prakticky v každém výzkumu, jsou chápány aplikace obecně ve vědě využívaných logicko-metodol. principů či postupů, jako je tvorba hypotéz, konceptualizace, deskripce, klasifikace, explikace, operacionalizace, interpretace, analýza a syntéza, verifikace, validizace, v podobném smyslu i komparace, generalizace apod. 5. Jako m.s. jsou často označovány logicko-tech. rozpracované postupy výzk. operací, a to paralelně s označením technika, analýza či model. Váží se ke sběru informací, resp. měření, škálování statist. výběru a zpracování dat. 6. V s-gii zdomácněly i některé specif. metody příbuzných spol. věd, zejm. metody psychologické, ale používají se v určitých variantách i metody prognostiky, demografie aj. Řada metodol. učebnic se týká „metod a technik“ spol. věd vůbec, empir. m.s. jsou ale nejčastěji propojeny s metodami sociální psychologie.

I když pojem metoda bývá chápán v kontrapozici k pojmu teorie, odlišují se m.s. empir. výzkumu a teor. výzkumu. První inklinují k tech. ztvárnění, druhé jsou spíše typy myšlenkových operací. Zkoumáním a rozvíjením m.s. se zabývá sociologická metodologie, obecnějšími metodami, které s-gie používá, metodologie vědy.

sociological methods méthodes sociologiques soziologische Methoden metodi sociologici

Literatura: Bickman, L. – Rog, D. eds.: Applied Social Research Methods. London 1991; Blumer, H.: Symbolic Interactionism: Perspective and Method. New Jerssey 1969; Boudon, R.: Les méthodes en sociologie. Paris 1969; Brewer, J. – Hunter, A.: Multimethod Research. A Synthesis of Styles. London 1990; Denzin, N. K. ed.: Sociological Methods. London 1970; Duverger, M.: Méthodes des Sciences Sociales. Paris 1964; Goode, J. W. – Hatt, P. K.: Methods in Social Research. New York, Toronto, London, Tokyo 1952; Lazarsfeld, P. – Rosenberg, M. eds.: The Language of Social Research. New York 1965; Miller, D. C.: Handbook of Research Design and Social Measurement. London 1991; Nowak, S.: Metodologie sociologických výzkumů. Praha 1975; Pinto, R. – Grawitz, M.: Méthodes des Sciences Sociales. Paris 1967; Sczepański, J.: (1961) Sociológia. Vývin problematiky a metód. Bratislava 1967; Selltiz, C. – Jahoda, M. – Deutsch, M. – Cook, S. W.: Research Methods in Social Relations. 1965; Strauss, Al.: Qualitative Analysis for Social Scientists. Cambridge 1987; viz též metodologie sociologická, techniky sběru informací.

Alena Vodáková