Příbuzenství nepokrevní
příbuzenství nepokrevní – vztah, kterým jsou vzájemně spojeny osoby spřízněné na základě sňatku. V češtině odpovídají tomuto termínu slova „přízeň“ nebo „sešvagření“. P.n. se tedy týká všech osob, mezi kterými vzniká příbuzenský vztah založený nikoliv na pokrevním poutu (viz příbuzenství pokrevní), ale jako důsledek sňatku dvou nebo více osob. P.n. vytváří zároveň zvláštní příbuzenskou terminologii, do které patří názvy jako „švagr“, „tchán“, „zeť“ apod. P.n. je součástí celého systému příbuzenství a podléhá určitým soc. praktikám, zvykům, pravidlům a zákazům. V systému příbuzenských vztahů vytváří protiklad k systému pokrevních vztahů, které jsou založeny na genealogických základech. Jestliže pokrevní příbuzenské vztahy jsou definovány na podkladě biol. skutečností, kterým jsou přiřazovány soc. významy, pak p.n. podléhá zcela a pouze kult. pravidlům, která se mění podle sledované společnosti. Rozhraní mezi oběma systémy příbuzenství vytváří instituce incestu, se kterou je spojeno jediné univerzální soc. pravidlo lidské společnosti. Sexuální zvyklosti a praktiky tvoří právě tu oblast, kde dochází k přechodu od pokrevního příbuzenství k p.n.. Zákaz sexuálního využití dcery nebo sestry vytváří samo o sobě právo na dceru nebo sestru druhého. Tak je zákaz incestu zároveň s exogamií, která je jeho širším soc. vyjádřením, obecným pravidlem reciprocity, která umožňuje vzájemnou výměnu žen mezi různými soc. skupinami. Zákl. pravidla této reciproční výměny popsal vyčerpávajícím způsobem C. Lévi-Strauss, který ve svém rozboru příbuzenských vztahů se nechal inspirovat teorií daru M. Mausse.
Pravidla matrimoniální výměny vytvářejí množství kombinací, které řídí pohyby osob mezi různými soc. skupinami, ale které zároveň nejsou neomezené. Ve své podstatě existují dva druhy výměny. 1. Omezená výměna představuje nejjednodušší princip pravidel sňatku a předpokládá, že se společnost dělí na 2 exogamní skupiny a každý muž si hledá ženu v druhé polovině. Cyklus výměn však může být značně složitý, jestliže se původní poloviny začnou dělit dále. Omezená výměna funguje nejen na úrovni polovin, ale také na úrovni klanů. Spec. případy výměny osob mezi skupinami jsou polygamie a polyandrie. 2. Rozšířená výměna boří čistou reciprocitu a zavádí cyklus výměn mezi větším počtem partnerů.Výměna může být mnohdy realizována až na úrovni příští nebo ještě vzdálenější generace. Čím jsou pravidla výměny širší, tím více systém p.n. tíhne od výměny osob k jejich ekon. náhradě (koupě žen, únosy atd.) nebo až k naprosté ztrátě jakéhokoliv spec. pravidla, jako je tomu v prům. společnosti. Vedle exogamních pravidel p.n. preferují některé společnosti sňatky uvnitř jedné soc. skupiny, tj. nezakazují sňatek v rámci určitého okruhu příbuzných. Existují 2 případy: a) endogamie, kdy jde obvykle o objektivní nutnost, protože ostatní soc. skupiny odmítají uzavírat sňatek se členy dané skupiny (tato nechuť nebo přímo zákaz může vycházet z důvodů etnických, rasových, soc., majetkových atd.); typickým případem je endogamie praktikovaná uvnitř kasty; b) preferenční sňatek, kdy se hledá jako partner vhodný pro sňatek osoba, která představuje určitý příbuzenský vztah; nejrozšířenější případ tvoří sňatek mezi křížovými bratranci a sestřenicemi (především sňatek uzavřený s dcerou matčina bratra), dále pak levirát a sororát, některé rituální sňatky mezi blízkými příbuznými apod.
non-consanguineous relationship alliance (parenté) non-consainguine nicht-biologische Verwandschaft parentela non consanguinea, acquisita
Literatura: viz příbuzenství; příbuzenství pokrevní.