Chrám
chrám – (staroslovanský termín pro atrium, dům) – budova, resp. přístřeší sloužící ke konání bohoslužeb, příp. k jiným náb. obřadům a shromážděním věřících. Každé náboženství má pro ch. své (další) názvy: křesťanství jej nazývá kostelem (také katedrálou, bazilikou, dómem), islám mešitou, buddhismus v Japonsku térou, v Mongolsku chýré aj. Tato označení jsou ovšem jen v širokém slova smyslu synonymická. Např. Židé měli dvojí typ náb. stavby: templ jako (jedinou) ústřední obětní svatyni, posvěcenou přítomností „truhly smlouvy“ v symbolický „příbytek Boží“, a synagogy jako bohoslužebná shromaždiště, modlitebny, jejichž posvátnost nebyla chápána jako imanentní, ale funkcionální; šlo o vydělení místa pro setkávání obce s Bohem. Tento rozdíl je dodnes relevantní i pro rozlišování charakteru kostela v různých křesťanských církvích. Účel a smysl ch. lze chápat v různých rovinách. Podle M. Eliadeho (Images et symboles, Le Mythe de l'éternel retour) dávná pojetí ch. jako „imago mundi“ symbolizují vesmír a kosmický čas. To se odráží v architektuře ch. i v jejich vnitřním vybavení, které zároveň maximalizuje účinek kultovních obřadů, resp. bohoslužeb. Výstavbě a udržování ch. byla vždy věnována max. pozornost nejen proto, že je „zasvěcen“ určitému bohu (v křesťanství též svatému) a že je místem komunikace s nadpřirozenem. Reprezentoval zároveň bohatství i typ kultury lokálního společenství vyznávajícího dané náboženství, prestiž a moc příslušné náb. organizace, církve, a při silném spol. vlivu daného náboženství a jeho institucí i význam a bohatství celé společnosti, celého státu.
Ch. byl tedy projekcí představ nejen o důstojnosti boha, ale i dané komunity. Velikost a honosnost ch. odpovídala většinou významu obce, i když některé ch. byly postaveny z mimořádných příspěvků bohatých mecenášů (např. jako akt osobního díkůvzdání, příp. dar pro obec). Výstavba ch. byla také velkou pracovní příležitostí v daném místě a velkou možností rozvíjet řemesla a umění. Proto jsou dnes ch. památníky umění, které bylo ostatně původně chápáno jako služba Bohu. Urbanisticky představovaly ch. dominantu osídlení, což většinou platí dodnes. Byly také centrem spol. života. I tuto úlohu do jisté míry plní dodnes, i když většinou pro omezenější církevní obec. Na ch. je vázána farnost, která byla význ. územní správní jednotkou.
Především ale ch. byl a do jisté míry je dodnes výjimečným místem s mystickou atmosférou přispívající k rozjímání, modlitbám. Protože je považován za místo posvátné (viz posvátné a profánní), vžil se zákaz porušování jeho klidu. Krádež a vandalství v ch. se hodnotí jako „svatokrádež“, resp. blasfémie, což je pro křesťana tzv. těžký hřích. V soc. výrazně diferencované společnosti, zejm. ve středověké stavovské společnosti reprezentoval ch. svým způsobem i rovnost lidí před Bohem. Scházely se v něm všechny spol. vrstvy a jejich příslušníci se bez ohledu na své spol. postavení podřizovali stejnému rituálu (i když významnější osoby měly někdy rezervovány zvláštní lavice, příp. postranní lóže). Je to považováno za jeden ze specif. rysů tzv. středověké křesťanské demokracie. Středověké křesťanské ch. hrály také důležitou vzdělávací a kultivační roli, protože se při nich zakládaly školy, pěvecké sbory i řemeslnické dílny, cechovní bratrstva. Určité vzdělávací a kultivační rysy si ch. udržely dodnes. Ch. sloužívaly také jako útočiště, azyl pro všechno obyv. v době nájezdů, válek. Význam některých ch. je zdůrazněn tím, že byly postaveny na místě zázraku nebo že se v nich zázraky staly. Takové ch. bývají zároveň místy poutí. Význam ch. obětního, templového typu podtrhuje hlavně katolicismus, který dodnes zachovává honosnou výzdobu ch., zatímco protestantismus, jemuž je bližší synagogální typ, jeho zařízení v různé míře programově zjednodušil, odstranil část výzdoby, v níž shledal spíše nepřípadné odvádění mysli od původního určení prostoru než soustřeďující prvek. Specif. úlohou ch. se zabývá sociologie náboženství, ale i sociologie sídel viz sociologie města a sociologie umění.
church, temple église, temple Dom, Gotteshaus, Kirche tempio, chiesa
Literatura: viz náboženství, sociologie náboženství.