Ostuda veřejná
ostuda veřejná – veř. odsouzení morálně závadného činu, příp. i odhalení skrývané neschopnosti zvládnout spol. důležitou roli, zklamání důvěry veřejnosti, resp. výsledek takových činů, který vytváří „ostudné“, někdy i směšné imago určité osoby, skupiny, instituce. O.v. je často spojená se skandálem, aférou. Ve srovnání s těmito kategoriemi je však pojem o.v. silněji osobně a eticky zabarven, vyjadřuje pocitové zázemí (ostuda je odvozena od slova „styděti se“) a přísné hodnocení. Zdůrazňuje ztrátu morálního kreditu, prestiže, serióznosti, vyvolává distanci tzv. slušných lidí, v extrémních případech vede k ostrakismu. V jistém smyslu pojem o.v. poukazuje na diskrepanci mezi soukromým a veř. rozměrem morálního poklesku. O.v. vzniká, když veřejnost uvěří určitému obvinění, což je tradičně spojeno se ztrátou cti, která byla v řadě společností považována za nejcennější „majetek“, cennější než život. Proto o.v. mohla vést nejen k dobrovolnému opuštění dané společnosti, ale světa vůbec, což bylo chápáno jako její odčinění (viz též sebevražda, euthanasie). O.v. stejně jako skandál nemusí nutně vycházet z reálného činu, události, může být postavena na nedopatření nebo smyšlence, což zakládá větší šanci k „očištění“ a ke zmírnění negativních soc. dopadů. O.v. však vždycky vytvoří nějaký trvalý labelling ve veřejném mínění, který nelze beze stop eliminovat. S tímto mechanismem počítají některé metody skandalizace i propagace, využívající o.v.. Při o.v. dochází ke „vpádu do soukromí“, k veř. „praní špinavého prádla“, k veř. ponížení (pranýřování), což vyvolává pocity soc. satisfakce, zejm. v níže situovaných spol. vrstvách. Obsahová náplň o.v. je silně závislá na konkrétním soc. prostředí (skupině) a době, resp. na rigiditě morálních norem, míře obecné tolerance, vytříbenosti neformálních spol. sankcí. Intenzita o.v. se vždy zesiluje s rozšiřováním okruhu informovaných osob. Médiem jejího šíření jsou v moderní době i hromadné sdělovací prostředky. O.v. ale nemusí být nutně provázena skandálem, může vyrůst z náznaků, nápovědí, klepů, šeptandy. Vždy se však stává součástí veř. mínění a prostředkem veř. manipulace s postiženým objektem. Specif. případem je o.v. spojená se zveřejněnou kolaborací (viz též lustrace).
public outrage honte publique öffentliche Schande scandalo pubblico