Sociologie emocí

sociologie emocí – velmi mladý s-gický obor, který se začal rozvíjet ve třech zákl. vazbách – ve vazbě na interpretativní obrat v s-gii (viz sociologie interpretativní), který zdůraznil význam každodennosti a tedy i emocionálních projevů v běžné interakci, ve vazbě na feministickou sociologii a na rozvoj sociobiologie, která zkoumá mj. biol. a genetické souvislosti zákl. lidských emocí – egoismu a altruismu. S.e. se zabývá podle Arlie Hochschildové (jejíž kniha The Managed Heart z r. 1983 se dnes již pokládá za klasické dílo s.e.) tím, jak společnost tvoří, užívá a posiluje emoční pravidla, jinak řečeno, jak vznikají soc. city, jak jsou soc. konstruovány, udržovány a měněny. Studium citů a emocí není ovšem v s-gii novým tématem, nový je pouze kontext (zejm. feministický, postmoderní a interpretativní) a způsob bádání a prezentace (od čisté esejistiky k čistému empirismu). U A. Comta nacházíme úvahy o roli emocí v kontextu jeho náboženství humanity (viz náboženství pozitivistické), u K. Marxe značně marginálně v souvislosti s tvorbou třídního vědomí, u É. Durkheima v souvislosti s jeho obecným zájmem o integrační procesy a konkrétním zájmem o formy solidarity, mimořádnou pozornost roli emocí a mimoracionálních činitelů vůbec věnoval V. Pareto. G. Le Bon a G. Tarde se zabývali emocemi v souvislosti s analýzou davového chování (viz dav) a nápodoby, G. Simmel dokonce v celé řadě souvislostí, mj. s módou (viz sociologie módy), Ch. H. Cooley poukázal na význam emočních pout v primárních skupinách, J. L. Moreno navrhl způsob měření emocionálních vztahů v mikrostrukturách atd. Dnes jde dílem o rozvoj těchto podnětů (navazuje se zejm. na Simmela, ale i na Durkheima a částečně na Pareta), dílem o otevírání nových problémů a detailní zkoumání jednotlivých druhů konkrétních, zejm. vyšších citů.

s.e. se odráží současná paradigmatická struktura s-gie tak, že existují 4 vyhraněné odlišné přístupy ke zkoumání emocí, založené na: a) teorii sociální směny (projevy emocí jsou součástí transakčních směnných aktů, jsou odměnami a tresty), b) teorii sociálního konfliktu (vztah emocí k soc. makrostrukturám, zejm. emoční projevy mezi nepřátelskými skupinami), c) symbolickém interakcionismu (emoce jako symbolické projevy, vůči nimž lidé jednají na základě svých interpretací), d) sociobiologii (genetická, biol. či chemická determinace emocí). Carol Z. Stearsová vytýká soudobé s.e., že ignoruje obrovskou psychol., antropol. a hist. literaturu k tématu, což je pravda jen částečně: existují rozsáhlé hist.-s-gické studie např. o lásce (S. Seidman: Romantic Longins: Love in America 1830–1980 aj.).

S.e. se zabývá: 1. soc. konstrukcí citů; 2. vyjadřováním citů a kult. diferencemi v emočních projevech; 3. skup. diferencovanými interpretacemi emocí a skup. reakcemi na emocionální projevy; 4. rolí emocí ve skup. a davovém chování; 5. vlivem makrostrukturálních charakteristik na vznik či útlum emocí a na způsoby jejich projevování. Dnes je k dispozici řada monografických studií z této oblasti. Empir. byly prokázány vztahy mezi pozitivním emocionálním stavem a tendencí k prosociálnímu chování na jedné straně a k odmítnutí pomoci plynoucímu z pocitu moci na straně druhé a mezi negativním emocionálním stavem a tendencí k agresivitě, event. k sebevražednému jednání atd. (M. R. Cunningham). T. Sheff se ve studii Shame and Conformity (1988) pokusil prokázat naprosto klíčovou roli studu jako prostředku, jímž společnost reguluje ostatní emoce, v čemž měl ale předchůdce v Maxu Schellerovi (O studu, čes. 1993). Nicholas Tavuchis v knize Mea Culpa: A Sociology of Apology and Reconciliation (1991) ukazuje význam pocitu lítosti a výčitek svědomí v proceduře omluvy, v čemž má předchůdkyni např. v Hannah Arendtové, podle níž je omluva jediný lidský způsob, jak vrátit zpět čas. Z hlediska specif. psychol. se emocemi v soc. kontextu zabývá renomovaný badatel emocí Richard S. Lazarus (Emotion and Adaptation, 1991). Na příkladu knihy Anthonyho Walshe The Science of Love: Understanding Love and Its Effects on Mind and Body (1991) lze doložit spor mezi spíše biosoc. a spíše interpretativisticky orientovanou s.e. Walsh rozlišuje „skin love“ (dotyková láska, role doteku v dětství, socializace emocí), „kin love“ (zejm. problém absence a deprivace lásky na základě fyzického handicapu nebo makrostrukturálně defektní společnosti) a „in love“ (romantická láska, ale taky chemie lásky, žárlivost jako biosoc. fenomén). Proti tomu namítá Mark Hutter, že lásku lze vyložit povýtce jako symbolickou a soc. konstrukci, láska sama o sobě nemá význam: city a emoce vůbec mohou být interpretovány a označeny jen v procesu participace a komunikace. Tématu označování (viz labelling) v soc. konstrukci citů se věnuje Peggy A. Thoitsová, soc. konstrukcí emocí obecněji Steven L. Gordon. Norman Denzin se zabývá soustavně fenomenologií emocí, zejm. v souvislosti s liter. a filmovou tvorbou, řada feministicky orientovaných socioložek téma emocí uvádí do kontextu analýzy prostituce, pornografie atd., R. Collins a T. D. Kemper poněkud nadsazují význam citů jako interakčních rituálů, které demonstrují především status a moc, podobně jednostranně k s.e. přistupuje Michael Hammond (emoce jako nástroj maximalizace rozkoše). S.e. souvisí úzce se s-gií těla, sociologií módy, dnes i se sociologií reklamy, masových médií a masové kultury. Dosti podrobně se např. zkoumal proces emočního oslabení vnímání agrese v souvislosti s audiovizuální agresivitou, podrobně se zkoumá stres jako emocionální stav a jako příznak moderní doby.

sociology of emotions sociologie des émotions Soziologie der Emotionen sociologia delle emozioni

Literatura: Hochschild, A. R.: The Managed Heart: Commercialization of Human Feeling. Berkeley and Los Angeles 1983; Kemper, T. D.: Research Agendas in the Sociology of Emotions. New York 1990.

Miloslav Petrusek