Pocta veřejná: Porovnání verzí
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
|||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">pocta veřejná</span> – forma spol. ocenění, pozitivní spol. [[sankce]] poskytnutá jedinci, skupině či instituci státem, spol. institucí, místní komunitou, širší či užší [[veřejnost|veřejností]]. Na rozdíl od poct udělovaných v úzkém kruhu přátel a známých (např. při rodinné oslavě) jde u ''p.v.'' většinou o hold oficiální, za účasti publika. ''P.v.'' může být udělována za života jednotlivce, resp. v době činnosti instituce, nebo ex post. V prvém případě je formou legitimizace a [[aprobace sociální|sociální aprobace]] soc. pozice a role (především mocenské) a může za určitých okolností nahrazovat jiné formy spol. legitimity (např. ty, které vyplývají z voleb, referenda, veř. diskuse), mnohdy zakládá i určité výsady a privilegia. Přijetí ''p.v.'' se pak chápe jako jistý spol. závazek, slib loajality. ''P.v.'' a jejím přijetím se tak zčásti naplňuje mechanismus [[smlouva společenská|společenské smlouvy]]. Prokazování ''p.v.'' je součástí [[práce s veřejností]], upevňováním pozitivního obrazu jednotlivce či instituce ve veř. mínění, formou prezentace životních vzorů. Spolu s [[pranýřování|pranýřováním]] a dalšími negativními spol. sankcemi vytváří ''p.v.'' ve společnosti konkretní obraz žádoucích a nežádoucích struktur jednání, uznávaných či odmítaných hodnot, dobra a zla. | <span id="entry">pocta veřejná</span> – forma spol. ocenění, pozitivní spol. [[sankce]] poskytnutá jedinci, skupině či instituci státem, spol. institucí, místní komunitou, širší či užší [[veřejnost|veřejností]]. Na rozdíl od poct udělovaných v úzkém kruhu přátel a známých (např. při rodinné oslavě) jde u ''p.v.'' většinou o hold oficiální, za účasti publika. ''P.v.'' může být udělována za života jednotlivce, resp. v době činnosti instituce, nebo ex post. V prvém případě je formou legitimizace a [[aprobace sociální|sociální aprobace]] soc. pozice a role (především mocenské) a může za určitých okolností nahrazovat jiné formy spol. legitimity (např. ty, které vyplývají z voleb, referenda, veř. diskuse), mnohdy zakládá i určité výsady a privilegia. Přijetí ''p.v.'' se pak chápe jako jistý spol. závazek, slib loajality. ''P.v.'' a jejím přijetím se tak zčásti naplňuje mechanismus [[smlouva společenská|společenské smlouvy]]. Prokazování ''p.v.'' je součástí [[práce s veřejností]], upevňováním pozitivního obrazu jednotlivce či instituce ve veř. mínění, formou prezentace životních vzorů. Spolu s [[pranýřování|pranýřováním]] a dalšími negativními spol. sankcemi vytváří ''p.v.'' ve společnosti konkretní obraz žádoucích a nežádoucích struktur jednání, uznávaných či odmítaných hodnot, dobra a zla. | ||
− | Spontánní prokazování ''p.v.'' určitým osobám, institucím i symbolům je zároveň důkazem identifikace alespoň části veřejnosti s hodnotami, které tito lidé, instituce a symboly představují. Naopak ironizování ''p.v.'', okázalý nezájem o ně, jejich odmítání apod. je symptomem nesouhlasu, popř. [[anomie]], spojené obvykle s hledáním a adorací jiných hodnotových komplexů, příp. prokazováním ''p.v.'' reprezentantům [[kontrakultura|kontrakultury]].Oficiální prokazování ''p.v.'' je součástí utváření establishmentu. S jeho oslabením upadá i prestiž ''p.v.'' jím poskytnutých, mnohdy až k jejich bagatelizaci a k jejich odnímání osobám, které z nového pohledu již nereprezentují ty hodnoty a normy jednání, za něž byly pocty uděleny. K zvlášť prudkým zvratům v názoru na nově poskytované i dříve udělené ''p.v.'' dochází za [[revoluce|revolucí]], kdy se proměňuje celý soc., polit. a kult. kontext ''p.v.'': dříve udělené ''p.v.'' se mohou stát přímo [[cejch|cejchy]], které stavějí poctěného téměř „mimo zákon“. | + | Spontánní prokazování ''p.v.'' určitým osobám, institucím i symbolům je zároveň důkazem identifikace alespoň části veřejnosti s hodnotami, které tito lidé, instituce a symboly představují. Naopak ironizování ''p.v.'', okázalý nezájem o ně, jejich odmítání apod. je symptomem nesouhlasu, popř. [[anomie]], spojené obvykle s hledáním a adorací jiných hodnotových komplexů, příp. prokazováním ''p.v.'' reprezentantům [[kontrakultura|kontrakultury]]. Oficiální prokazování ''p.v.'' je součástí utváření establishmentu. S jeho oslabením upadá i prestiž ''p.v.'' jím poskytnutých, mnohdy až k jejich bagatelizaci a k jejich odnímání osobám, které z nového pohledu již nereprezentují ty hodnoty a normy jednání, za něž byly pocty uděleny. K zvlášť prudkým zvratům v názoru na nově poskytované i dříve udělené ''p.v.'' dochází za [[revoluce|revolucí]], kdy se proměňuje celý soc., polit. a kult. kontext ''p.v.'': dříve udělené ''p.v.'' se mohou stát přímo [[cejch|cejchy]], které stavějí poctěného téměř „mimo zákon“. |
Proces udělování a odnímání ''p.v.'' i změny v jeho pravidlech a rituálech představují hodnotný zdroj informací o [[kultura politická|politické kultuře]] společnosti, jejích polit. i soc.-kult. mechanismech. Hist. lze sledovat nejrůznější formy ''p.v.'', z nichž některé jsou velmi civilní a málo dramatické (potlesk „na otevřené scéně“, předání diplomu, zápis do knihy cti, předání upomínkového předmětu), některé jsou oficiózní, spojené s demonstrací souhlasu (např. postavení pomníku z darů sympatizujících), jiné hraničí s davovou hysterií, pokusy o [[adorace|adoraci]] či svatořečení a vrcholí v ''kultu osobnosti''. ''P.v.'' mohou být součástí zavedeného rituálu (např. pravidelné udělování vyznamenání k určitému datu), nebo mohou vznikat spontánně či zdánlivě spontánně na základě dovedné manipulace s masami. ''P.v.'' byly a jsou poskytovány především představitelům moci, vítězným vojevůdcům, hrdinům, vědcům a umělcům, hvězdám show bussinesu. Důvodem ''p.v.'' může být i odpovědný výkon mateřské role (vzorná výchova více dětí), mimořádný výkon v běžné profesi, příp. fyzicky mimořádně namáhavá práce, ale i vypjatá identifikace s určitou ideologií, vedoucí k boji za ni, obětem až mučednictví. ''P.v.'' jsou příznakem, často však též předpokladem popularity. Je dějinným paradoxem, že řada ''p.v.'' je poskytována až posmrtně, teprve v době, kdy spol. vědomí rozpozná skutečný význam osobnosti či instituce pro společnost nebo její relevantní část. K vnitřním kontradikcím [[mínění veřejné|veřejného mínění]] patří, že hodnoty a ctnosti, které uctívá ve svých idolech, v reálném životě často zahrnuje opovržením, neřídí se jimi, odmítá je, což je problém diskrepance mezi skrytými a manifestními hodnotovými orientacemi a kult. vzory. Udělené pocty v okruhu užší veřejnosti, např. na pracovišti, mohou působit jako výrazný pracovní motivační faktor. I jejich mírnější formy zvyšují spol. [[prestiž]] a často příznivě ovlivní další soc. mobilitu vyznamenané osoby. Ze s-gického hlediska se na udělování ''p.v.'' lze také dívat jako na proces pozitivní [[stigmatizace]], resp. [[labelling|labellingu]]. | Proces udělování a odnímání ''p.v.'' i změny v jeho pravidlech a rituálech představují hodnotný zdroj informací o [[kultura politická|politické kultuře]] společnosti, jejích polit. i soc.-kult. mechanismech. Hist. lze sledovat nejrůznější formy ''p.v.'', z nichž některé jsou velmi civilní a málo dramatické (potlesk „na otevřené scéně“, předání diplomu, zápis do knihy cti, předání upomínkového předmětu), některé jsou oficiózní, spojené s demonstrací souhlasu (např. postavení pomníku z darů sympatizujících), jiné hraničí s davovou hysterií, pokusy o [[adorace|adoraci]] či svatořečení a vrcholí v ''kultu osobnosti''. ''P.v.'' mohou být součástí zavedeného rituálu (např. pravidelné udělování vyznamenání k určitému datu), nebo mohou vznikat spontánně či zdánlivě spontánně na základě dovedné manipulace s masami. ''P.v.'' byly a jsou poskytovány především představitelům moci, vítězným vojevůdcům, hrdinům, vědcům a umělcům, hvězdám show bussinesu. Důvodem ''p.v.'' může být i odpovědný výkon mateřské role (vzorná výchova více dětí), mimořádný výkon v běžné profesi, příp. fyzicky mimořádně namáhavá práce, ale i vypjatá identifikace s určitou ideologií, vedoucí k boji za ni, obětem až mučednictví. ''P.v.'' jsou příznakem, často však též předpokladem popularity. Je dějinným paradoxem, že řada ''p.v.'' je poskytována až posmrtně, teprve v době, kdy spol. vědomí rozpozná skutečný význam osobnosti či instituce pro společnost nebo její relevantní část. K vnitřním kontradikcím [[mínění veřejné|veřejného mínění]] patří, že hodnoty a ctnosti, které uctívá ve svých idolech, v reálném životě často zahrnuje opovržením, neřídí se jimi, odmítá je, což je problém diskrepance mezi skrytými a manifestními hodnotovými orientacemi a kult. vzory. Udělené pocty v okruhu užší veřejnosti, např. na pracovišti, mohou působit jako výrazný pracovní motivační faktor. I jejich mírnější formy zvyšují spol. [[prestiž]] a často příznivě ovlivní další soc. mobilitu vyznamenané osoby. Ze s-gického hlediska se na udělování ''p.v.'' lze také dívat jako na proces pozitivní [[stigmatizace]], resp. [[labelling|labellingu]]. |
Aktuální verze z 27. 2. 2018, 15:46
pocta veřejná – forma spol. ocenění, pozitivní spol. sankce poskytnutá jedinci, skupině či instituci státem, spol. institucí, místní komunitou, širší či užší veřejností. Na rozdíl od poct udělovaných v úzkém kruhu přátel a známých (např. při rodinné oslavě) jde u p.v. většinou o hold oficiální, za účasti publika. P.v. může být udělována za života jednotlivce, resp. v době činnosti instituce, nebo ex post. V prvém případě je formou legitimizace a sociální aprobace soc. pozice a role (především mocenské) a může za určitých okolností nahrazovat jiné formy spol. legitimity (např. ty, které vyplývají z voleb, referenda, veř. diskuse), mnohdy zakládá i určité výsady a privilegia. Přijetí p.v. se pak chápe jako jistý spol. závazek, slib loajality. P.v. a jejím přijetím se tak zčásti naplňuje mechanismus společenské smlouvy. Prokazování p.v. je součástí práce s veřejností, upevňováním pozitivního obrazu jednotlivce či instituce ve veř. mínění, formou prezentace životních vzorů. Spolu s pranýřováním a dalšími negativními spol. sankcemi vytváří p.v. ve společnosti konkretní obraz žádoucích a nežádoucích struktur jednání, uznávaných či odmítaných hodnot, dobra a zla.
Spontánní prokazování p.v. určitým osobám, institucím i symbolům je zároveň důkazem identifikace alespoň části veřejnosti s hodnotami, které tito lidé, instituce a symboly představují. Naopak ironizování p.v., okázalý nezájem o ně, jejich odmítání apod. je symptomem nesouhlasu, popř. anomie, spojené obvykle s hledáním a adorací jiných hodnotových komplexů, příp. prokazováním p.v. reprezentantům kontrakultury. Oficiální prokazování p.v. je součástí utváření establishmentu. S jeho oslabením upadá i prestiž p.v. jím poskytnutých, mnohdy až k jejich bagatelizaci a k jejich odnímání osobám, které z nového pohledu již nereprezentují ty hodnoty a normy jednání, za něž byly pocty uděleny. K zvlášť prudkým zvratům v názoru na nově poskytované i dříve udělené p.v. dochází za revolucí, kdy se proměňuje celý soc., polit. a kult. kontext p.v.: dříve udělené p.v. se mohou stát přímo cejchy, které stavějí poctěného téměř „mimo zákon“.
Proces udělování a odnímání p.v. i změny v jeho pravidlech a rituálech představují hodnotný zdroj informací o politické kultuře společnosti, jejích polit. i soc.-kult. mechanismech. Hist. lze sledovat nejrůznější formy p.v., z nichž některé jsou velmi civilní a málo dramatické (potlesk „na otevřené scéně“, předání diplomu, zápis do knihy cti, předání upomínkového předmětu), některé jsou oficiózní, spojené s demonstrací souhlasu (např. postavení pomníku z darů sympatizujících), jiné hraničí s davovou hysterií, pokusy o adoraci či svatořečení a vrcholí v kultu osobnosti. P.v. mohou být součástí zavedeného rituálu (např. pravidelné udělování vyznamenání k určitému datu), nebo mohou vznikat spontánně či zdánlivě spontánně na základě dovedné manipulace s masami. P.v. byly a jsou poskytovány především představitelům moci, vítězným vojevůdcům, hrdinům, vědcům a umělcům, hvězdám show bussinesu. Důvodem p.v. může být i odpovědný výkon mateřské role (vzorná výchova více dětí), mimořádný výkon v běžné profesi, příp. fyzicky mimořádně namáhavá práce, ale i vypjatá identifikace s určitou ideologií, vedoucí k boji za ni, obětem až mučednictví. P.v. jsou příznakem, často však též předpokladem popularity. Je dějinným paradoxem, že řada p.v. je poskytována až posmrtně, teprve v době, kdy spol. vědomí rozpozná skutečný význam osobnosti či instituce pro společnost nebo její relevantní část. K vnitřním kontradikcím veřejného mínění patří, že hodnoty a ctnosti, které uctívá ve svých idolech, v reálném životě často zahrnuje opovržením, neřídí se jimi, odmítá je, což je problém diskrepance mezi skrytými a manifestními hodnotovými orientacemi a kult. vzory. Udělené pocty v okruhu užší veřejnosti, např. na pracovišti, mohou působit jako výrazný pracovní motivační faktor. I jejich mírnější formy zvyšují spol. prestiž a často příznivě ovlivní další soc. mobilitu vyznamenané osoby. Ze s-gického hlediska se na udělování p.v. lze také dívat jako na proces pozitivní stigmatizace, resp. labellingu.
public honour honneur public öffentliche Ehre pubblico onore