Ekologie: Porovnání verzí

(Přidána poslední věta Viz též heslo ekologie v historickém Malém sociologickém slovníku (1970))
 
Řádek 20: Řádek 20:
 
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
 
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
 
[[Kategorie:Terminologie/životní prostředí, ekologie]]
 
[[Kategorie:Terminologie/životní prostředí, ekologie]]
 +
----
 +
<span class="see-also">Viz též heslo [[ekologie (MSgS)|ekologie]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span>
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 10. 11. 2018, 19:18

ekologie – (z řec. oikos = dům, prostředí) – 1. oblast formování a fungování biol. systémů všech úrovní, od jednotlivých organismů až k biosféře, jejich vzájemného ovlivňování ve vztahu k vlastnímu prostředí, resp. environmentální aspekty života společnosti, životní prostředí; 2. vědní disciplína vážící se k pojetí e. uvedenému ad 1.

Všechny živé i neživé prvky prostředí působící na organismy se nazývají ekologickými faktory. Mají rozdílnou podstatu a specifiku působení a je možné je členit do těchto zákl. skupin: a) abiotické (fyzikálně-chemické), což je teplota, sluneční svit, vlhkost, plynné složení vzduchu, atmosférické vlivy atp.; b) biotické, tj. faktory vzájemného ovlivňování živých systémů; c) antropogenní, kterými jsou formy činnosti člověka přímo a nepřímo ovlivňující život organismů v prostředí. Každý organismus, populace či společenstvo má určitou ekologickou valenci vůči jednotlivým ekologickým faktorům. Pohybuje se v určitém rozmezí od mezních hodnot k optimální hodnotě, která je pro existence organismů nejvýhodnější. Mezi ekologickými faktory jsou vždy některé limitující, jež ohraničují možnosti existence biol. druhu nebo ekosystémů.

Jako vědu vymezil e. poprvé E. H. Haeckel v r. 1869. Nejběžnější je definice e. E. P. Oduma: je to věda o životním prostředí, resp. biologie prostředí. E. je běžně vztahována k ochraně životního prostředí nebo přírody, k péči o ně; někdy se přímo s těmito pojmy ztotožňuje. E. jako věda se vyznačuje typickými interdisciplinárními znaky. Využívá poznatků chemie, fyziky, matematiky aj., ale i spol. věd, zvl. filozofie, s-gie, ekonomie, psychologie, politologie atp. V současné době její význam neobyčejně vzrůstá se silným ohrožením životního prostředí nazývaným ekologickou krizí. Rozvíjí se tzv. ekologické vědomí, ekologická etika, vznikají ekologická hnutí, polit. strany (strany zelených). Problémem dnešní doby jsou střety ekologických a ekon. zájmů, resp. nepochopení faktu, v dlouhodobější perspektivě nemůže jít o zájmy rozporné, neslučitelné. Do zemědělského hospodaření, zejm. hospodaření s půdou, intervenuje e. mimo jiné tzv. alternativním zemědělstvím. Podle specifikace předmětu studia se e. člení na autoekologii, která zkoumá jednotlivé organismy, populační ekologii, zkoumající populaci určitého biol. druhu, synekologii, jejímž předmětem jsou skupiny organismů (společenstva) a globální ekologii, vztahující se k biosféře. Dále je možné hovořit o fyziologické ekologii, zabývající se fyziologickými změnami organismů v procesu jejich přizpůsobování ke změnám prostředí, a o biochemické ekologii, která si klade za úkol objasnit zákonitosti adaptace organismů na molekulární úrovni. E. lze rozlišovat i podle dalších kritérií. Pro s-gii a spol. vědy vůbec má význam zejm. ekologie člověka a tzv. hlubinná ekologie. E. se překrývá s environmentalismem, tj. myšlenkovým proudem koncentrovaným na aspekty životního prostředí.

S-gie jednak vstupuje do e. jako přímá součást tohoto interdisciplinárního oboru, jednak studuje „zvenku“ některé ekologické jevy a souvislosti, např. utváření a fungování nátlakových ekologických skupin, intervenci ekologických hodnot v hodnotovém spektru různých skupin populace a v oblasti utváření a přetváření morálních norem, soc. předpoklady a dopady ekologické krize apod. Termín e. se ve spol. vědách používá k vyjádření studia dimenzí soc. prostoru (viz ekologie sociální). V rámci kult. antropologie se ve spojení s e. vyvinula disciplína kulturní ekologie.

ecology écologie Ökologie ecologia

Literatura: Buchar, J.Drobník, J.Hadač, E.Janko, J.Květ, J.Lelík, J.Roček, Z.: Život. Praha 1987; Cooper, D. E.Palmer, J. A. eds.: The Environmental in Question – Ethics and Global Issues. London 1992; Duvigneaud, P.: Ekologická syntéza. Praha 1988; Odum, E. P.: Základy ekologie. Praha 1977; Ricklefs, R. E.: The Economy of Nature. A Textbook in Basic Ecology. New York 1990; Stern, P. C.Druckman, D.Young, O. R. eds: Global Inveromental Change – Understanding the Human Dimensions. Washington DC. 1992; Životní prostředí České republiky. Praha 1990; viz též ekologie hlubinná.

Zdeněk Lamser


Viz též heslo ekologie v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)