Prostředí životní
prostředí životní – v obecném smyslu soubor všech biotických a abiotických jevů a procesů, které obklopují konkrétního živého jedince, populaci, společnost, jakýkoliv živý systém, mnohostranně na něj působí a ovlivňují jeho životní funkce. Přitom je p.ž. do jisté míry spoluvytvářeno objektem, na který působí. Tyto vzájemné vztahy studuje etologie, ekologie, ale i s-gie a soc. antropologie. V jistém smyslu lze p.ž. v uvedeném širokém pojetí ztotožnit s biosférou. Při konkrétní analýze p.ž. je třeba nejdříve vymezit, o jaký druh živého organismu či systému se jedná. Každý biol. druh má své p.ž.. U člověka lze p.ž. členit na prostředí přírodní a prostředí umělé, z nějž se vyděluje prostředí sociální, dále např. na prostředí pracovní, obytné, rekreační aj. Je možno hovořit o mikroprostředí, mezoprostředí, regionálním a globálním prostředí. P.ž. prošlo hist. vývojem pod působením různých geografických, biologických, antropogenních, kulturních faktorů. Měnil se jeho charakter a kvalita. Lidská společnost potřebuje ke svému pozitivnímu, stabilnímu soc.-ekon. rozvoji určitou kvalitu p.ž., která je charakterizována zdravotně-hygienickými normami (např. nejvyššími přípustnými koncentracemi znečištění zákl. složek prostředí) a tzv. normami pohody, tvořenými psychol., soc. a estetickými kritérii. P.ž. je neoddělitelnou a stále význ. součástí životní úrovně člověka a profilující složkou jeho životního stylu. Spoluvytváří tzv. životní podmínky (někdy se oba termíny chápou prakticky jako synonyma). Kvalita p.ž. se bezprostředně dotýká zdraví člověka, jeho výživy, bydlení, rekreace, ale i jeho práce a veř. spol. aktivit. Neuspokojivá kvalita p.ž. znehodnocuje i relativně vysokou životní úroveň vyjádřenou hmotnou spotřebou.
V poslední době se p.ž. stalo v převážné většině zemí význ. faktorem ekon. reprodukce. V určitém stupni znehodnocené p.ž. má za důsledek různé druhy ekon. ztrát (např. růst pracovní neschopnosti v důsledku zvýšené nemocnosti, úbytek na hektarových výnosech v zemědělství, ztráty z uhynulých ryb v důsledku ropných havárií atp.), které negativně ovlivňují tvorbu národního důchodu. Nutnost vkládat velké prostředky do p.ž. vzniká buď proto, že již ke ztrátám došlo, anebo proto, aby ke ztrátám nedošlo, resp., aby k nim došlo v co možná nejmenší míře. Tyto náklady zvyšují celkové spol. náklady, krátí užitý nár. důchod. Nízká kvalita p.ž. se stává fyzickou bariérou soc.-ekon. rozvoje, stává se vnitropolit. a mezinár.polit. fenoménem ovlivňujícím chování lidí, stupeň jejich ztotožnění s cíli společnosti. Kvalita p.ž. náleží mezi současné nejzávažnější globální problémy lidstva, jejichž účinné řešení vyžaduje mezinár. spolupráci, protože se svými konkrétními parametry dotýká všech stránek fungování prakticky všech společností. Člověk a jeho p.ž. představují přír.-spol. systém, jehož zkoumání je předmětem prakticky všech přírodovědních, tech. i společenskovědních disciplín. Problematika p.ž. má výrazně interdisciplinární charakter. Konkrétní kvalita určitého p.ž. je výslednicí typu a tempa soc.-ekon. rozvoje, vývoje hustoty obyv. a tempa demogr. růstu, charakteru použitých výr. technologií, intenzity opatření na ochranu p.ž., úrovně ekologického vědomí obyv. a účinnosti ekologické politiky, která musí směřovat k tomu, aby se především pro výr. podniky stalo ekon. nevýhodným znehodnocování p.ž.. Přímé a nepřímé nástroje řízení péče o p.ž. musí být adekvátním způsobem promítnuty do právní úpravy péče o p.ž., do kontrolní činnosti státu. Problém p.ž. řeší řada mezinár. organizací, k jeho ochraně vznikají ekologická hnutí. K významu a zkoumání p.ž. se váže stále sílící myšlenkový proud environmentalismus, který aplikuje zmíněný interdisciplinární, komplexní přístup.
living environment environnement Umwelt ambiente naturale
Literatura: Černá, A. – Lamser, Z. – Tošovská, E.: Co stojí péče o přírodní prostředí. Praha 1987; Mezřický, V. a kol.: Životní prostředí, věc veřejná i soukromá. Praha 1986; Moldan, B. – Zýka, J. – Jeník, J.: Životní prostředí očima přírodovědce. Praha 1970; Životní prostředí České republiky. Praha 1990; Yearley, S.: The Green Case. A Sociology of Environmental Issues, Arguments and Politics. London 1991; viz též ekologie, environmentalismus.