Naturalismus
naturalismus – (z lat. natura = příroda, povaha, rod, řád) – široký a vnitřně diferencovaný myšlenkový proud, který se rozvinul zejm. ve 2. polovině 19. st. a vycházel z předpokladu, že existuje fundamentální jednota světa i zákonů, které jej ovládají, a že metody zkoumání všech soc. jevů mohou a mají být totožné s metodami přír. věd. Protože společnost považoval za součást přírody, zákony objevené přír. vědami aplikoval na spol. život. N. byl teor. a metodol. základem řady s-gických směrů a škol: sociálního darwinismu, geografické školy, evolucionismu, fyzikalismu, mechanicismu, organicismu, školy demografické a rasově antropologické školy. Jeho umírněnou a modifikovanou podobou je pozitivistický naturalismus. Všechny směry n. v s-gii vycházely z názoru, že vývoj společnosti je určován jedním faktorem, příp. souhrnem několika faktorů přír. povahy. Protože se snaží převést složitější fakta a zákonitosti na jednodušší, je n. vytýkán redukcionismus. Zpravidla byl ovšem veden úsilím zkoumat spol. realitu exaktněji a zvědečtit s-gii. V souvislosti s objevy učiněnými v posledních desetiletích v genetice, ekologii a etologii se vynořily v nové podobě otázky vztahu přír. a spol., tedy v jistém smyslu i n. Konstituovala se sociobiologie jako syntéza biol. a spol. věd, obnovily se některé snahy navazující na organicismus.
naturalism naturalisme Naturalismus naturalismo
Literatura: Barnes, H. E.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1958; Sorokin, P. A.: Sociologické nauky přítomnosti. Praha 1936; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej, d. I, II. Warszawa 1981.