Sociologie vzdělání

sociologie vzdělání – zabývá se s-gickými aspekty vzdělávání a učení a v mnohém se překrývá se sociologií výchovy. Obě patří k mladším s-gickým disciplínám, i když jejich základy jsou spojovány s některými pracemi É. Durkheima a M. Webera i starších protos-gických autorů. Z poválečných sociologů v oblasti s.v. působil např. H. Schelsky, A. H. Halsey aj. Obor vznikl a rozvíjel se na pomezí sociologie, pedagogiky a psychologie. V raném období jeho vývoje převládal zájem o analýzu institucí působících ve sféře vzdělání a o typologii cílů a také prostředků používaných k jejich dosažení či o vymezení funkcí vzdělání v ekon. a polit. sféře, v náboženství a v rodině. Později v kontrastu ke komparativním přístupům byly prováděny rozbory vzdělávacích soustav, jednotlivých stupňů vzdělávání, příp. škol či tříd jako zvl. forem uzavřených soc. vztahů a soc. komunit se specif. distribucí rolí a pozicí. Pokračoval výzkum autority, disciplíny, obsahů a metod vzdělávacích činností s ohledem na jejich soc. efekty. Protože nebylo možné zvládnout celou problematiku vyčerpávajícím způsobem pouze pomocí deskripce formálních vazeb uvnitř vzdělávacích institucí a organizací, byly do předmětu s.v. zahrnuty i problémy spojené s utvářením neformálních vztahů, komunikačních vazeb a hodnotových orientací. Činnost vzdělávacích institucí není redukovatelná jen na úroveň nástroje dosahování kognitivních cílů. Hraje zde význ. roli i podněcování takových aktivit a hodnot, jako je spolupráce a přátelství, vštěpování a upřesňování pracovních návyků apod. Vícerozměrnost vzdělávacího procesu podnítila další vnitřní diferenciaci s.v. podle specializací i podle paradigmat.

Uvnitř s.v. se vyskytují podstatné rozdíly v preferencích témat, mezi než patří zejm.: a) vymezení zákl. terminologie, včetně používání tradičních či novějších pojmů (např. enkulturace či socializace) a definice vazeb na další disciplíny (kromě s-gie výchovy na sociologii vědění, sociologii kultury, sociologii rodiny), b) vztahy mezi rodinou, resp. formami rodinné výchovy a vzděláváním, c) generační problémy ve vzdělávacím procesu ve vazbě na rozvíjení forem mimoškolního vzdělávání, resp. sebevzdělávání, i zájmových činností apod., d) zákl. vzdělávací instituce, škola, otázky přípravy k povolání, e) vzdělávací prostředí společnosti, státu, působení nár. i regionálních tradic jako determinant vzdělávacích aktivit, f) vzdělávání dospělých (viz též andragogika) a otázky celoživotního vzdělávání, g) vzdělávání jako povolání a role, otázky postavení a prestiže učitelů, studentů, žáků apod. Některé tematické okruhy jeví zřejmou tendenci k budoucímu osamostatnění se jako nové specializace: s-gie žáka, talentu, vysoké školy atd.

Vzrůst zájmu o s.v. v 2. polovině 20. st. souvisí s tím, že prakticky ve všech rozvinutějších zemích došlo k význ. reformám vzdělávacích soustav. Byla prokázána vzájemná interakce těchto změn s formováním osobností, nár. stereotypů i makrosoc. procesů. V četných studiích zaměřených na stratifikaci (včetně výzkumů meritokracie) byly ukázány i dopady těchto změn na sociální mobilitu a na novou interpretaci takových pojmů, jako je rovnost, spravedlnost apod. Rozvoj oboru také souvisí s vývojem terciárního a kvartárního sektoru ve společnostech postindustriálního typu, s nárůstem významu informací a potřeb kvalitní přípravy odborníků pro nové technologie, věd. práci i pro řízení školství. Vzdělávací kultura i s.v. jsou ovlivněny změnami v životním stylu a ve využívání volného času, ale i v oblasti práce a polit. myšlení. V novějších pojetích s.v. vystupuje proto do popředí i soc. determinace teor. koncepcí vzdělávání, vztahů mezi vzdělávacími soustavami a procesy ekon., polit., demogr., dopadů na soc. selekci a diferenciaci, na formování rodiny, hodnot, náb., generačního i nár. vědomí. Zvyšuje se přiměřeně i počet publikací a periodik orientovaných na tuto sféru, rozvíjí se kooperace mezi specializovanými pracovišti. V čes. s-gii v této oblasti působil např. I. A. Bláha. Vývoj s.v. po r. 1948 byl zakonzervován a těžce poznamenán dobovou ideologií. V této době se vyskytly některé práce věnované sociologii výchovy, která byla v principu chápána jako synonymum s.v. se zřetelnější vazbou na pedagogické obory (práce K. Gally, F. Hájka či B. Krause, kde převládl historizující přístup). Od 60. l. se v Čechách pod vlivem narůstajících potřeb informací o procesech ve školství i v oblasti práce a kvalifikace prováděly empir. výzkumy zaměřené především na absolventy vysokých škol, na jejich uplatnění (zhruba 300 výzkumných akcí v l. 1965–1990).

sociology of education sociologie de l'éducation (de la formation) Bildungssoziologie sociologia dell'istruzione

Literatura: Haralambos, M. – Heald, R.: Sociology – Themes and Perspectives. Tutorial 1980; Bourdieu, P. – Passeron, J. C.: Reproduction in Education, Society and Culture. London 1977; viz též sociologie výchovy, výchova, vzdělávání.

Vladimír Čermák