Civilizace

civilizace – (z lat. civilis = občanský, městský, resp. státní) – pojem užívaný ve spol. vědách nejčastěji ve třech významech. 1. Je to dosud nejvyšší stadium spol. vývoje, zpravidla charakterizované dělbou práce, existencí organizované územní komunity (města, státu) a znalostí písma nebo podobných dorozumívacích znaků (viz např. uzlové provazce společnosti Inků). Takto pojem c. vymezili antropologové, zejm. L. H. Morgan. Předcházející stadia vývoje označili jako divošství a barbarství (A. Ferguson, 1768). Dynamickou interpretaci tohoto pojetí c. rozpracoval nově N. Elias. Dějinný vývoj chápe jako civilizační proces, tj. vývoj k větší racionalitě, sebeovládání a ohleduplnosti, což vede k humanizaci spol. vztahů. Tento vývoj závisí mj. na intenzitě rozdílů v soc. stratifikaci a na konstelaci společností na různém stupni tohoto vývoje. Civilizační proces nevylučuje dočasné nebo dílčí zvraty.

2. Ve spojení s příslušným identifikačním adjektivem jsou c. jednotlivé globální společnosti, charakterizované společnou kulturou a způsobem života (životním stylem). Toto pojetí c. je běžné u historiků, užívá se též v soc. antropologii a makrosociologii. K jeho popularizaci nejvíce přispěl A. J. Toynbee. I když jeho klasifikace c. nemohla být pro nesoustavnost kritérií obecně přijata, dílčí analýzy a teor. podněty, zejm. se zřetelem na dynamiku vzniku, růstu a zániku jednotlivých c., jakož i jejich časové a zeměpisné souvislosti, jsou podnětné. S přihlédnutím k dalšímu bádání (P. Bagby, A. L. Kroeber, P. A. Sorokin, W. H. McNeill, J. Krejčí a další) je jádrem tohoto pojetí c. určitý světový názor, většinou náb., někdy také, zejm. v moderní době, polit.-filozofický. Z něho pak vyplývá příslušný mravní kodex, struktura institucí a orientace kult. tvorby. Společný životní styl a společné symboly manifestují identitu takové c. Identifikační adjektivum c. se někdy vztahuje k zeměpisné oblasti, resp. k etnickému společenství (viz etnikum), jako např. u c. evrop., indické, čínské apod., jindy k svět. názoru (náboženství, filozofii), jako např. ve výrazech c. křesťanská, islámská, konfuciánská apod. Zeměpisné označení má nevýhodu v tom, že nevystihuje rozlišení profilu c. daného prostoru v rozličných hist. epochách. Tak např. evrop. c. se opírá o jiný svět. názor a má jiný kult. profil v době antiky, v době výlučné křesťanské dominanty a v době moderní, kdy jsou hlavním identifikačním znakem polit.-fil. hlediska. Také je třeba brát zřetel na oblastní rozlišení uvnitř příslušného kontinentu: v době antiky mezi řecko-římským jihem a keltsko-germánským severem (ve smyslu c. sub 1. ve stavu barbarství); v době křesťanské dominanty mezi c. záp. (lat. křesťanskou) a vých. (pravoslavně křesťanskou); ve 20. st. se v Evropě vyhrotil protiklad mezi Západem, jehož c. se zakládá na liberálním principu lidských práv a svobod s mravním kodexem odvozeným z křesťanské tradice, a Východem, jehož c. byla vybudována na filozofii marx.-leninismu. Podobné transformace c. se vyskytují i v jiných oblastech světa, ponejvíce na Blízkém východě, kolébce c. ve smyslu uvedeném sub 1. Často přitom dochází k zeměpisným posunům, k šíření nebo ke zmenšování jednotlivých c. Význ. roli při tom může hrát vztah mezi centrem a periferií nebo starou a novou zeměpisnou základnou c. (např. Evropou a Amerikou). Vedle transformace c. přichází v úvahu také jejich syntéza, jako např. indoárjovské a indodrávidské c. v hinduismu.

3. Na rozdíl od pojetí c. uvedených výše v něm. intelektuální tradici zdomácnělo rozlišení mezi kulturou ve smyslu duchovních a uměl. hodnot a c. ve smyslu materiálně tech. úrovně. R. Thurnwald chápal c. jako kumulativní proces technologického rozvoje společnosti. O. Spengler nazýval c. zkostnatělou, netvořivou fází cyklického vývoje kultury. Obdobná diferenciace c. a kultury se také vyskytuje u některých am. antropologů. Ve svět. měřítku však převládá tendence k chápání c. ve dvou dříve uvedených pojetích.

civilization civilisation Zivilisation civiltà

Literatura: Bagby, P.: Culture and History: Prolegomena to the Comparative Study of Civilization. London 1958; Elias, N.: The Civilizing Process, 2 d. Oxford 1978 a 1982; Krejčí, J.: (1990) Civilizace Asie a Blízkého Východu. Praha 1994; Kroeber, A. L.: Style and Civilizations. Westport 1973; Morgan, L. H.: Ancient Society. New York 1877; Spengler, O.: Der Untergang des Abendlandes, 2 d. München 1919–1922; Toynbee, A. J.: A Study of History, 12 d. London 1934–1954.

Časopisy: Comparative Civilizations Review (1968–).

Jaroslav Krejčí

---

Viz též heslo společnost dohánějící, společnost postcivilizační, společnost postimperialistická, společnost technetronická nebo společnost zrychlující se (akcelerující) v Petruskových Společnostech (2006)