Geografie obyvatelstva

geografie obyvatelstva – zabývá se stavem a vývojem počtu obyvatelstva, jeho strukturou a rozmístěním, tedy prostorovou variabilitou demogr. kvalit lidských populací, ale také jejími ekon. a soc. důsledky. G.o. společně s geografií lidských sídel patří mezi nejrozšířenější disciplíny geografie; je považována za subdisciplínu sociální geografie. Pojem g.o. se objevil až ve 40. l. 20. st.; dříve byla problematika obyv. studována v rámci antropogeografie, resp. ekon. geografie, a také regionální demografie. Po r. 1945 se v souvislosti s růstem významu populačních otázek a zesílením antropocentrických fil. koncepcí začala g.o. šířit po celém světě. Zpočátku byly sledovány tyto okruhy otázek: růst počtu obyv. v čase a prostoru, zákonitosti rozmístění obyv., jejich reprodukce přirozenou měnou, vliv mechanické měny na strukturu obyv. podle věku, pohlaví, ekon. aktivity, vzdělanosti apod. a na stabilitu, resp. vývoj emigračních a imigračních oblastí (viz též přelidnění, hustota zalidnění, migrace, emigrace). Později se zájem g.o. rozšířil i na další biol., ekon. a soc. kulturní dimenze obyv. (otázky rasy, národnosti, etnické příslušnosti, jazyka, religiozity, gramotnosti, zdravotního stavu, nemocnosti, životní úrovně, příjmu, rodinného stavu apod.), na modelování regionálního populačního růstu, meziregionálních migrací a prostorového šíření nemocí, tech. inovací apod. Zvl. postavení v g.o. mají vedle výzkumů migrace také výzkumy prostorové mobility a dojíždění do zaměstnání. V současnosti lze v rámci g.o. vyčlenit následující zákl. směry: 1. antropogeografický, zabývající se tradičními otázkami; 2. demogeografický, studující geogr. aspekty demogr. jevů, tj. jejich vztahy k prostorově diferencovaným přír., kult. a ekon. jevům; 3. geogr.-psychol., sledující prostorové chování lidí, jejich vnímání a hodnocení prostoru, otázky šíření informace, modelování stochastických systémů (viz i mapa mentální); 4. ekologický, zkoumající vztahy mezi geografickým prostředím a člověkem, resp. společností, přír. sféru změněnou člověkem a její zpětný vliv na fyzické či psych. zdraví lidí, možné dopady těchto změn na ekonomiku apod.; 5. výzkum životního stylu územních skupin obyv., spojený s výzkumem životních podmínek, životních cyklů, životní úrovně a spokojenosti obyv., ale i lokální kultury tradic, soc. diferenciace obyv., jejich hodnotových orientací, což jsou témata vysloveně s-gická; 6. sledování otázek soc. disproporcí (rozdílů v lékařské péči, v životních šancích, v bohatství) v prostorovém průřezu, narůstání stresu, spol. odcizení, osamění, nezaměstnanosti a řady dalších soc. problémových jevů. Hranice mezi g.o. a disciplínami jako demografie, antropologie, ekonomie, s-gie, etnografie či psychologie jsou často nezřetelné. G.o. lze řadit do oblasti interdisciplinárního výzkumu.

geography of the population géographie de la population Bevölkerungsgeographie geografia della popolazione

Literatura: Clarke, J. I.: Population Geography. Oxford, New York 1972; Demko, G. J. – Rose, H. M. – Schnell, G. A.: Population Geography. A Reader. New York 1970; Woods, R. I.: Population Analysis in Geography. London, New York 1979.

Eva Heřmanová