Sociologie britská
sociologie britská – a obecněji britské sociální myšlení – význ. proud v rozvoji svět. s-gie, který nevytváří velké teor. systémy, jehož role spočívá ve snaze porozumět konkrétním soc. problémům, v přirozeném nadání pro empir. výzkum, pro spojování ekon. a s-gických přístupů a pro komparativní studium soc. institucí. Začátky brit. s-gie lze položit do 18. st., příp. do st. 17., vezmeme-li v úvahu politickou aritmetiku J. Graunta a W. Pettyho, jež byla počátkem věd. demografie. V 18. st. se zejm. ve Skotsku rozvinula tzv. morální filozofie s výrazně s-gickými prvky. Pro vývoj s-gie mělo význam hlavně dílo Francise Hutchesona De naturali hominum socialitate, kde byl v podstatě formulován princip utilitarismu, velká díla Adama Smithe, tj. Theory of Moral Sentiments a Wealth of Nations, a Davida Humea, zejm. The Natural History of Religion. Jak tyto spisy, tak i díla Adama Fergusona (An Essay on the History of Civil Society) a Johna Millara (Distinction of Ranks in Society) vytvořily dodnes živou tradici výzkumu podstaty a vzniku polit., hosp. a soc. institucí opírající se o komparativní metodu. Tato orientace byla dána nepochybně mezinár. postavením Británie a také tím, že Anglie i Skotsko již v 18. st. nastoupily cestu průmyslové revoluce. Další charakteristická tradice brit. s-gie vznikla na konci 18. st. rovněž ve Skotsku. Je to klasický „social survey“ (viz zpráva sociální). V l. 1791–1799 vydal John Sinclair 21 svazků díla The Statistical Account of Scotland. Tento přehled se opíral o 160 otázek, které zodpovídali ve všech skotských farnostech tamní duchovní. R. 1840 a 1951 byl tento průzkum opakován. Mohutný rozvoj soc. výzkumu v l. 1780 až 1840 souvisel s nutností reformovat většinu tradičních soc. institucí, včetně práva, v důsledku rozvoje průmyslu a kap. ekonomie. Bylo nutno reformovat školství, veř. zdravotnictví, místní samosprávu, parlament atd. Brit. reformátoři opírali svá doporučení o průzkumy, které pak byly projednávány v nezávislých sdruženích, komisích a také ve vládních institucích. Reformátoři velmi často sami organizovali relevantní průzkumy. Z hlediska vývoje s-gie je v tomto ohledu důležitý přínos Johna Howarda, který již v 70. l. 18. st. provedl průzkum několika stovek věznic v Británii a v jiných evrop. zemích. V této práci srovnával zacházení s vězni v různých zemích. Podobně Frederick Morton Eden ke konci 18. st. uveřejnil výsledky svého průzkumu o chudých. Použil přitom pravděpodobně poprvé při soc. výzkumu cílevědomě výběrovou metodu.
V 19. st. byla brit. s-gie obohacena pěti myšlenkovými proudy: brit. verzí pozitivismu a evolucionismu; sociálním darwinismem; sociální antropologií; srovnávací historiografií; nepřímo brit. klasickou ekonomií. Brit. pozitivismus v s-gii je spojen především se jmény Johna Stuarta Milla a Herberta Spencera (viz sociologie pozitivistická). R. 1843 vydal J. S. Mill 6. svazek své Logiky, ve kterém navrhoval vytvoření nové vědní disciplíny, tzv. etologie, která by se zabývala jednáním člověka a která zhruba odpovídá dnešnímu pojmu „behavioural sciences“, jak je používán zejm. v USA (viz vědy behaviorální). Na vývoj evrop. s-gie měla kromě toho velký vliv Millova teorie empir. indukce, obsažená v jeho Logice. Millův rozbor Comtovy filozofie (Auguste Comte and Positivism, 1865) byl oficiálním uvedením pozitivismu do Velké Británie. 19. st. dalo Británii a světu filozofa a autora, který byl ke konci tohoto století považován za nejvýzn. sociologa – Herberta Spencera. Jeho hlavní s-gická díla jsou: Principles of Sociology, The Study of Sociology, Social Statics. S-gie je podle Spencera vědou o lidských skupinách, na rozdíl od historie si všímá obecných soc. jevů, pro dosažení objektivity soc. výzkumu je nutno studovat nejjednodušší společnosti. Ve studiu společnosti zdůrazňoval biologismus, tj. v podstatě studium funkcí a orgánů společnosti jako dvojí stránky téže věci; biol. chápal také dělbu práce a pro vysvětlení spol. jevů používal často biol. analogie, i když si byl vědom rozdílů mezi spol. a biol. systémy. Ve vývoji společnosti viděl uplatňování univerzálního vývojového principu pohybu od neurčité a nesouvislé stejnorodosti k určité a souvislé různorodosti. Dal nepochybně podnět k Durkheimovým úvahám o dělbě práce a tím i o povaze moderních průmyslových společností. V současné době je jeho soustava s-gie jen předmětem hist. zájmu. Paralelně s fil. a s-gickým evolucionismem vznikla Darwinova teorie vývoje přirozeným výběrem, která byla inspirována Malthusovou, v podstatě s-gickou populační teorií, která zpětně a prostřednictvím Darwina ovlivnila hluboce s-gii 2. poloviny a konce 19. st. První, kdo aplikoval teorii přirozeného výběru na lidskou společnost, byl Walter Bagehot, který r. 1872 vydal knížku Physics and Politics, ve které jsou v podstatě obsaženy všechny pozdější myšlenky sociálního darwinismu. Bagehot zdůrazňoval kooperativní a integrativní charakter skup. života a vytvořil pojem skup. boje na rozdíl od boje individ., který zdůrazňoval Darwin ve svém Původu druhů. Bagehot také jasně poznal, že soc. procesy mají v podstatě psych. charakter a tím se stal jedním z předchůdců soc.-psychol. výkladu společnosti.
Dalším význ. proudem 19. st. byla brit. sociální antropologie, spojená se jmény E. B. Tylora, J. G. Frazera, J. Lubbocka, E. S. Hartlanda, J. F. McLennana. Principy této pionýrské generace brit. soc. antropologie shrnul nejjasněji Tylor ve své knize Primitive Culture z r. 1871 a v pojednání On a Method of Investigating the Development of Institutions. Tylor zdůrazňoval uniformitu lidského vývoje a vývoje spol. institucí, které procházejí zákonitě určitými nutnými vývojovými fázemi. Všechny lidské společnosti se vyvíjejí paralelně podle obecně platných spol. zákonů. S-gicky význ. bylo hist.-komparativní dílo Henry J. S. Mainea Ancient Law z r. 1861, které svým tříděním společností založených na postavení (status) a na smlouvě (contract) předjímalo Tönniesovu dichotomii Gemeinschaft a Gesellschaft a Durkheimovu klasifikaci společností na společnosti s mechanickou a organickou solidaritou. Maine patřil k těm autorům, kteří zřetelně viděli rozdíl mezi průmyslovou a zemědělskou společností a otevřel problémy spojené s vymezením pojmu moderní společnost.
Ekonomie měla a má ve Velké Británii větší význam než s-gie. To také způsobilo, že ekon. výklad dějin, zdůrazňování hosp. složek ve struktuře společnosti a studium hosp. institucí není brit. s-gii něčím cizím. Ve srovnání s am. s-gií, která je orientována silně soc.-psychol., nebo se s-gií něm., která měla vždy blízko k filozofii dějin, spočívá síla a význam brit. s-gie v jejím pochopení role ekon. podmínek pro organizaci společnosti. Proto v návaznosti na tradice 18. i 19. st. věnovala vždy velkou pozornost sociální politice, soc. zákonodárství, chudobě, soc. třídám a rozvrstvení společnosti. V tomto duchu bylo v průběhu 19. st. uskutečněno mnoho průzkumů soc. podmínek různých vrstev obyv. i různých regionů a měst. Tyto prakticky a reformně zaměřené brit. soc. průzkumy se staly předchůdci soc. empir. výzkumu. Patří sem zejm. práce Henry Mayhewa o práci a chudobě v Londýně, Josepha Fletchera o soc. patologii v Anglii a Walesu, Waltera Buchanana o stavu a příčinách kriminality mladistvých ve velkoměstě. Vyvrcholením této tradice je sedmnáctisvazkové dílo Charlese J. Boothe Life and the People of London, které vycházelo v l. 1891–1903. Typickým rysem těchto průzkumů, včetně prací Boothových, je skutečnost, že byly prováděny organizacemi, které neměly co dělat s univerzitami. Empir. výzkum nebyl považován velmi dlouho, prakticky až do doby po 2. svět. válce, za relevantní akademickou orientaci.
Začátek 20. st. je v brit. s-gii poznamenán pokračujícím rozvojem soc.-biol. výkladu jednání člověka v nové podobě instinktivismu Williama McDougalla a dílem L. T. Hobhouse, který se po Herbertu Spencerovi znovu pokusil o syntetický výklad soc. vývoje. McDougall je označován za jednoho ze zakladatelů soc. psychologie a sám tento pojem použil v knize z r. 1908 Introduction to Social Psychology. V pozdější knize The Group Mind zdůraznil McDougall význam sociální interakce v chování člověka. Mezi brit. instinktivisty se počítá rovněž Wifred Trotter, který ve svých studiích reflektoval také zkušenosti z 1. svět. války. Kritiku anti-intelektualismu soc.-biol. teorií provedl význ. a u nás nedoceněný brit. sociolog Graham Wallas. Lze ho považovat za jednoho ze zakladatelů věd. sociologie politiky, jak dokazují jeho práce Human Nature and Politics, The Great Society, Our Social Heritage. Cílem Hobhousova díla encyklopedické povahy byla teorie soc. vývoje, která se opírala o komparativní metodu. Zde byl patrný velký vliv soc. antropologie, která v Británii tradičně inspiruje sociology. Důrazem na srovnávací metodu připomíná Hobhouse také Durkheima. Zcela zřetelný je rovněž vliv Herberta Spencera. Proti Spencerovi je však Hobhouse méně spekulativní a zdůrazňuje také více racionální a vědomé stránky spol. vývoje. Přesto i Hobhouse předpokládá, že v lidské společnosti působí přirozený výběr, ovšem jen jako činitel limitující. Ústředním s-gickým problémem je mu otázka regulace jednání člověka ve společnosti. Z názvů hlavních Hobhouseových knih je patrný jeho ústřední zájem: Mind in Evolution (1901), Morals in Evolution (1906), Development and Purpose (1913), Social Development (1924).
V době po 1. svět. válce nastala určitá stagnace brit. s-gie, existovala nadále jen jedna katedra s-gie na London School of Economics a mnohem význ. rozvoj zaznamenala na univerzitách soc. antropologie, kterou brit. sociolog D. G. MacRae označil jako „komparativní sociologii“. Brit. soc. antropologie v meziválečných letech opustila evolucionismus, který byl ještě tak silný u Hobhouse, a rozvinula teorii funkcionalistickou, jež se stala jedním ze zdrojů s-gické funkcionálně-strukturální školy. Vznik brit. funkcionalistické antropologie je spojen se dvěma jmény: A. R. Radcliffe-Brown a Bronislaw Malinowski (původem z Polska). Radcliffe-Brown po terénní práci na ostrovech v Indickém oceánu, kterou shrnul v knize The Andaman Islanders, promyslel teor. takové pojmy, jako je soc. funkce, soc. potřeby, soc. instituce. Jeho teorie je obsažena ve spise Structure and Function in Primitive Society, vydaném r. 1952. Malinowski pracoval jako antropolog v záp. části Tichého oceánu, publikoval četné knihy z terénní práce, např. Argonauts of the Western Pacific, 1922, Crime and Custom in Savage Society a zejm. známé dílo The Sexual Life of Savages in Northwestern Melanesia z r. 1929. Jeho funkcionalistický výklad společnosti obsahuje v nejjasnější podobě kniha A Scientific Theory of Culture, kterou vydal jeho žák Huntington Cairns.
S-gickým pokračovatelem T. H. Hobhouse byl Morris Ginsberg. Jeho ústředním problémem zůstala otázka vývoje a soc. pokroku. V duchu hobhousovské tradice zůstává Ginsberg morálním racionalistou a je přesvědčen o prokazatelnosti morálního pokroku, i když nesmírně pozvolného. Morris Ginsberg spojoval meziválečné období s dobou po 2. svět. válce. Obecně lze říci, že období po 2. svět. válce až do začátku 70. l. bylo zejm. z hlediska rozvoje empir. s-gie nejplodnějším úsekem dosavadního vývoje brit. s-gie. Bylo to spojeno nepochybně s rozvojem „welfare state“, s restrukturacemi brit. ekonomie, s rostoucím přistěhovalectvím a s rostoucí citlivostí vůči soc. problémům. Institucionálním projevem této poptávky po s-gii byl rychlý růst nových oddělení s-gie na nových univerzitách a jejich vznik i na těch nejtradičnějších, tj. jak v Oxfordu tak i v Cambridgi. Bylo to rovněž období recepce velkých zahraničních zakladatelů s-gie, především Maxe Webera a Emila Durkheima, a období brit. reinterpretace K. Marxe. Došlo také k značné specializaci a k rozvoji s-gie i mimo univerzity. Postavení s-gie se začalo měnit v důsledku vítězství neokonzervatismu, který zahájil demontáž státu blahobytu. Počet kateder s-gie se začal snižovat, také počet pracovních míst klesal. Nicméně produkce brit. s-gie zůstala rozsáhlá. Řada brit. sociologů ovšem odešla pracovat do USA, Kanady, Austrálie.
Z bohaté produkce doby po 2. svět. válce lze vybrat pouze nejznámější a nejvlivnější díla, přičemž riziko neúplného výběru zůstává i tak značné. V prvních poválečných letech měl pro teor. orientaci brit. s-gie rozhodující význam T. H. Marshall, zejm. jeho kniha Citizenship and Social Class, která zahrnovala studie o občanské společnosti a nové přístupy ke studiu soc. tříd. Ke konci 50. l. a na začátku l. 60. začal publikovat soc. antropolog a filozof Ernest A. Gellner, pocházející z Prahy. Vycházel z tradice brit. soc. antropologie a jeho práce se zpočátku zabývaly gnoseologickými problémy soc. věd, později otázkami podmínek vzniku vědy v Evropě, a otázkami formování průmyslové společnosti. Gellner klade obdobné otázky jako Max Weber, zabývá se vztahem rozumu a kultury a v poslední době, zejm. v knize Plough, Sword and Book z r. 1988, se pokusil o narýsování, jak sám říká, „struktury lidské historie“. Stal se však nejvíce známým svou teorií nacionalismu vyjádřenou v knize Nations and Nationalism z r. 1983. Nacionalismus chápe jako součást vývoje průmyslových společností a národ chápe jako produkt nacionalismu. Historik, který přispěl k teor. diskursu o vývoji moderní Evropy, o zákl problému evrop. s-gie, tj. o vzniku kapitalismu a moderní společnosti, a který se tudíž zabývá vývojem evrop. společnosti v s-gickém slova smyslu, je Alan MacFarlane. Největší pozornost vzbudila jeho kontroverzní kniha z r. 1978 Individualism. The Origins of English Individualism, ve které dokazoval, že Anglie byla individ. od počátku svých dějin a že se jí nestala jako ostatní evrop. země po ukončení tradiční, zemědělské a feudální společnosti. V Anglii podle MacFarlanea taková tradiční selská společnost neexistovala v 17. st. a pravděpodobně ani předtím. V práci The Culture of Capitalism z r. 1987 zpřesňuje své teze na základě právních a demogr. studií. Brit. teoretikem, který nekladl tak velký důraz na problémy vývoje, ale který se soustředil na analýzu zákl. s-gických pojmů a přístupů, je neobyčejně plodný Anthony Giddens. Jádrem jeho myšlení je teorie strukturace. Giddens zdůrazňuje, že soc. struktura a soc. akce jsou dvě stránky téže mince. Soc. akce vytváří struktury a ty pak zase zpětně působí na lidské aktivity, proto lze hovořit o „dualitě struktury“. Nejúplněji Giddens vyjádřil svou teorii v publikaci z r. 1984 The Constitution of Society.
K angl. teoretikům lze počítat i Michaela Manna, který nyní přednáší v Los Angeles. Jeho zákl. myšlenkou je, že společnost ve smyslu jakéhosi ohraničeného soc. systému neexistuje. To, co označujeme pojmem společnost, jsou mnohočetné, překrývající se a protínající socioprostorové sítě moci. Chtějí-li sociologové rozumět spol. životu, musí studovat způsoby, jak lidé vstupují do vztahů, které zahrnují realizaci moci. Soc. teorie v Británii často souvisela s výzkumem sociální struktury a sociální stratifikace. To platí i v současnosti. Zde je však teorie ověřována obvykle empir. výzkumem. V poválečném období mezi přední autory na tomto poli patří T. H. Marshall, David Glass se svou studií o soc. mobilitě, John H. Goldthorpe a David Lockwood s prací o zámožném dělníkovi a o stírání rozdílů mezi kvalifikovanými dělníky a tzv. středními třídami a konečně Gordon Marshall se svými pracemi o subjektivní dimenzi soc. stratifikace. S analýzou soc. rozvrstvení těsně souvisí práce o chudobě. Nejvýzn. prací v tomto ohledu je studie Petra B. Townsenda Poverty in the United Kingdom z r. 1979. Townsend zde propracoval zejm. pojem relativní deprivace. V málokteré společnosti závisí soc. postavení jednotlivce na tom, jakým vzdělávacím systémem prošel, tak jako v Británii. Ke klasickým dílům v tomto směru patří studie Briana Jacksona a Dennise Marsdena Education and the Working Class, 1962, která zejm. ukazuje na kult. střetnutí hodnot děl. vrstev a střední třídy.
Británie jako nejvíce a nejdříve urbanizovaná země Evropy měla vždy silnou sociologii města. Z moderních autorů patří mezi nejvýzn. v této oblasti R. E. Pahl se svou manažerskou teorií města, P. Saunders se svou tezí o zanikání města v globální společnosti, John A. Rex a Robert Moore s pojmem „bytové třídy“ a analýzou vztahu mezi etnickými skupinami obyv. brit. měst, která předvídala v 60. l. městské bouře, ke kterým pak došlo za dvacet let, a to přesně v těch zónách měst, jak to J. Rex prognózoval. Ze starších prací v tomto oboru je zapotřebí ještě uvést studii Margaret Staceyové Tradition and Change, ve které autorka analyzovala mocenské vztahy v malém městě a zavedla pojmy „lokálové“ a „kosmopolité“. V oblasti bydlení patří mezi přední brit. autory zabývající se širšími souvislostmi David Donnison a Michael Harloe. Z empir. prací, které měly také teor. relevanci je konečně zapotřebí jmenovat studii Elizabeth Bottové Family and Social Network: Roles, Norms and External Relationship in Ordinary Urban Families. Patří nepochybně mezi to nejlepší, co brit. poválečná s-gie vyprodukovala. Význ. součástí brit. s-gie posledního období jsou četné empir. analýzy, ale také teor. studie o proměnách povahy práce a dělby práce a o neformální ekonomii a její roli v moderních společnostech. V tomto směru jsou inovativní zejm. studie R. E. Pahla a J. Gershunyho. Brit. s-gie samozřejmě rozvíjí i nadále svou tradici výzkumu rodiny a domácnosti. K jejím nejdůležitějším výsledkům patří hist.-s-gické poznatky o proměnách rodiny a domácnosti, jak je podává zejm. Peter Laslett (The World We Have Lost). Důležitou novou složkou brit. s-gie se v posledních desetiletích stal také výzkum vztahů mezi etnickými a rasovými skupinami. Podnětem je velký rozsah přistěhovalectví lidí ze Záp. Indie, Indie, východní Afriky. Tradičně vysokou úroveň si zachovává s-gie průmyslu, medicíny, soc. patologie a zejm. kriminologie.
british sociology sociologie britannique britische Soziologie sociologia britannica
Literatura: Bottomore, T. B.: Sociology – A Guide to Problems and Literature. London 1981; Giddens, A.: Sociology. Cambridge 1989; Haralambos, M. – Holborn, M.: Sociology – Themes and Perspectives. London 1990; Hawthorn, G.: Enlightenment and Despair. A History of Sociology. Cambridge 1976; Marshall, G.: In Praise of Sociology. London 1990; Welford, A. T. – Argyla, M. – Glass, D. V. – Morris, J. N. eds.: Society, Problems and Methods of Study. London 1962.
Viz též heslo sociologie britská v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)