Kategorie:Státní a veřejné výzkumné instituce

Verze z 13. 12. 2017, 15:29, kterou vytvořil JD (diskuse | příspěvky) (vylepšeny výpisy subkategorií)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Státní a veřejné výzkumné instituce

Vědecká a výzkumná práce v sociálních a humanitních vědách byla až do druhé světové války realizována prakticky výlučně prostřednictvím univerzit a dalších vysokých škol, nebo jako soukromá aktivita jednotlivců. V období do druhé světové války proto prakticky neexistovaly státní nebo jiné sociologické veřejné výzkumné instituce na neuniverzitní bázi, jedinou podstatnou výjimku tvořil Státní úřad statistický (v poválečném období postupně transformovaný do Federálního, resp. Českého statistického úřadu, který se však již vědeckovýzkumné a analytické činnosti věnuje jen omezeně). I když některé další společenskovědní korporace získaly organizační zázemí a státní subvence, fungovaly především jako formální institucionální zázemí pro členy a diskusní platformy (sociologický odbor Československé akademie zemědělské, Československý ústav zahraniční, sociálněvědní odbor Masarykovy akademie práce, Sociální ústav, Vojenský sociologický kruh); tak tomu bylo i v případě jediné organizace sociologických exulantů v Československu – Ukrajinského sociologického ústavu. Během okupace došlo k transformaci Masarykovy sociologické společnosti do podoby výzkumné a školicí agentury, reprezentované nově zřízeným Sociologickým ústavem a Ústavem pro sociální a hospodářskou výchovu, ty však byly po válce zrušeny. První pokusy o zřízení skutečných dalších vědeckovýzkumných organizací neuniverzitní povahy na resortní nebo regionální bázi byly učiněny bezprostředně po druhé světové válce (Československý ústav pro výzkum veřejného mínění, Československý ústav práce, Slezský studijní ústav v Opavě, transformace Slezského ústavu v Praze); obecněji orientovaný pokus o založení Sociologického ústavu ČAVU nebyl doveden k cíli (viz Česká akademie věd a umění v oddíle Orgány řízení vědy). Tyto pokusy, nebo alespoň jejich sociologické části nicméně ztroskotaly, podlehly úplnému zákazu sociologie na počátku československého komunistického režimu.

Změnu přinesla šedesátá léta 20. století, kdy se ustavila tzv. marxistická sociologie. Prvním pracovištěm, které se jí věnovalo, byl Ústav marxismu-leninismu pro vysoké školy UK (později Ústav sociálně politických věd UK). Kolem poloviny šedesátých let vznikla – stejně jako univerzitní katedry – ústřední akademická pracoviště (Sociologický ústav ČSAV, Ústav pro výzkum veřejného mínění ČSAV) a řada resortních výzkumných ústavů (Československý výzkumný ústav práce, Institut sociologie venkova a historie zemědělství VÚZEI, Výzkumný ústav strojírenské technologie a ekonomiky ad.), nebo sociologii do své kompetence přijala již existující pracoviště (Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Slezský ústav ČSAV, Výzkumný ústav výstavby a architektury). Rozvoj české sociologie drasticky přerušila a podvázala tzv. normalizace. Ústav sociálně politických věd UK byl zcela zrušen, Sociologický ústav ČSAV byl „nahrazen“ sociologickou sekcí Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, Ústav pro výzkum veřejného mínění ČSAV byl začleněn do Federálního statistického úřadu, naopak nově vznikl Ústav vědeckého ateismu ČSAV. Resortní výzkumné ústavy se staly jakousi „šedou zónou“ neakademického výzkumu a „azylem“ pro (některé) vědce, kteří byli pro normalizační režim z politických důvodů nepřijatelní (mimo samostatná hesla je v hesle Výzkumný ústav strojírenské technologie a ekonomiky uveden výčet dalších resortních výzkumných ústavů); obdobně působila i další specifická pracoviště (Dům techniky ČSVTS Pardubice, sociologické oddělení Sportpropagu). Přestože resortní výzkum v některých oblastech dosáhl pozoruhodných úspěchů a byl v mnohem menší míře než „oficiální“ akademická pracoviště podřízen ideologickému dozoru stranických a státních orgánů, jeho celkové výsledky, stejně jako vědecká bilance celé české sociologie sedmdesátých a osmdesátých let, nebyly příliš valné. I z těchto důvodů až na výjimky (Výzkumný ústav práce a sociálních věcí) po roce 1989 resortní aplikovaný sociologický výzkum zcela skončil. Naopak došlo k obnově Sociologického ústavu Akademie věd, který je v současnosti ústřední a jedinou neuniverzitní veřejnou výzkumnou organizací v oblasti sociologie, stejně jako poskytovatelem (velké části) příslušné vědecké infrastruktury.