Prognóza sociální
prognóza sociální – též prognóza sociálního rozvoje – prognóza týkající se budoucího stavu sociálních jevů, procesů i oblastí, které spoluurčují soc. vývoj. Od p.s. je prakticky vždy vyžadována využitelnost v národohosp. praxi. Vzhledem ke střednědobému charakteru většiny p.s. jsou často požadovány i závěry spadající do oblasti sociálního inženýrství či do oblasti soc. projektování. P.s. bývají zařazovány v systému národohosp. prognóz mezi prognózy průřezové. Obsahové zaměření p.s. je poněkud neurčité. O. Šulc vymezuje náplň p.s. takto: 1. s-gické prognózy zahrnující především oblast způsobu života a soc. struktury; 2. ekon. prognózy zaměřené na životní úroveň a spotřební preference; 3. demogr. prognózy a projekce stanovující růst počtu obyv. a migrací; 4. etické prognózy zahrnující oblast morálky a práva; 5. prognózy z oblasti řízení a plánování; 6. prognózy z oblasti vojenství a mezinár. politiky; 7. soc. souvislosti přír. věd a techniky (rozvoj energetiky, stavebnictví, hromadné dopravní techniky apod.). Na čsl. akademických pracovištích se v 70. a 80. l. ustálilo pojetí p.s. zahrnující úvahy o trendech (viz též trend vedoucí, trend obalový, trend sekulární a trend mnohonásobný) a vývojových tendencích v charakteru, obsahu a povaze práce, zaměstnanosti, kvantitě a kvalitě pracovní síly, vzdělanosti a školského systému, soc. struktury bydlení, spotřeby a příjmů, mimopracovní doby a volného času včetně rekreace. V 2. polovině 80. l. byly do p.s. začleněny ve větší míře otázky ekologické, vývoje zdraví a nemocnosti, exkurze do oblasti hodnotových orientací a transformace kult. dědictví. Přes naléhavost studia vývoje polit. systému, lidských práv a forem vlastnictví nebyla těmto oblastem věnována téměř pozornost. Práce na čsl. p.s. byla poznamenaná nedostatkem metodol. zkušeností, absencí dlouhodobých časových řad i konkrétních rozborů hist. situací, které fungují jako vhodný analogon prognózovaných situací, někdy závislostí na tzv. pilot nation a na marx. ideologii.
Práce na p.s. mají význam i pro společenskovědní výzkum. Posilují tendence k syntéze dosud rozptýlených poznatků a interpretací a tím, že prognózy konstatují dlouhodobost a nezvratitelnost určitých trendů a tendencí, umožňují i lepší interpretaci dat a jevů vztahujících se k minulosti. Řadu podobných problémů v soc. a kult. oblasti exponují známí sociologové, počínaje P. A. Sorokinem. Vzhledem k tomu, že tvůrce p.s. obvykle nedisponuje rozvinutou představou o trajektorii vývoje spol. systému (společnosti) pro prognózované období, doporučují prognostici (např. J. Vavroušek, H. A. Linstone) aplikovat na p.s. ideu tzv. násobných perspektiv, podle níž je možné každý spol. problém analyzovat a prognózovat z hlediska specif. svébytných a rozlišitelných perspektiv, např. věd.tech., ekon., soc. či polit., které jsou navzájem komplementární. To umožňuje pochopit a uchopit spol. útvary v jejich celistvosti a komplexnosti. Lze tak zkoumat jak demogr. problematiku, tak otázky dynamiky výchovně-vzdělávacího či pracovně-profesionálního systému, výroby, spotřeby i způsobu života. Podobných přístupů je zatím málo, většina p.s. preferuje určitý dílčí přístup k prognózovanému soc. jevu.
societal forecasting pronostic social soziale Prognose previsione sociale
Literatura: Linstone, H. A. a kol.: Multiple Perspectives in Decision Making. New York 1984; Vavroušek, J.: Násobná struktura systémů. Ekonomicko-matematický obzor, 1980, č. 4; viz též prognostika, prognóza.