Manželství

manželství – obvykle spol. uznaný, legalizovaný sexuální vztah mezi dvěma nebo více partnery opačného pohlaví, o kterém se předpokládá, že se dříve či později stane základem rodiny. M. může mít variantní formy spojení: 1. jednoho muže a jedné ženy (monogamie); 2. jednoho muže a dvou nebo více žen (polygamie); 3. jedné ženy s několika muži (polyandrie). Jsou to v podstatě 3 zákl. kult. vzory m., ke kterým se váže specif. uspořádání rodinných vztahů i dalších spol. vztahů. Podle výzkumů G. P. Murdocka zveřejněných po 2. svět. válce je nejrozšířenější formou m. polygamie, pak monogamie, polyandrie se vyskytuje jen řídce. Uvádějí se ještě jiné typologie m.: podle výběru partnera, podle vnitřního uspořádání vztahů v m. a podílu partnerů na moci ve společnosti (viz patriarchát, matriarchát, popř. tzv. egalitární manželství), podle dědění jména, majetku apod. (viz patrilinearita nebo matrilinearita), podle toho, kde nový pár zakládá domácnost (patrilokalita a matrilokalita nebo neolokální m.). Vedle toho byly nalezeny ještě mimořádné typy m., jako např. m. mezi ženami, které může být legalizací lesbického vztahu, může ale jít o zástupné převzetí role muže a otce v rodině v případě nedostatku mužských aktérů, což je řešení určitého soc. problému, které volí některé přír. národy. Tzv. duchovní nebo posmrtné m. je soc. metaforou na reálné m.. Jde buď o pomyslné spojení s fiktivní bytostí nebo mrtvou osobou, nebo o partnerský vztah prostý sexuality, akcentující duševní spojení, souhrn. I taková m. jsou postavena na určitém slibu, závazku, chápaném jako oboustranný akt.

Legalizace „normálního“ m. se provádí většinou sňatkem, který bývá (ne nutně) spojen s určitými rituály, jež jej předcházejí (námluvy, zasnoubení) i které jej provázejí (svatba). Dodávají m. spol. vážnost a zároveň naznačují jeho budoucí spol. i ekon. postavení. Manželé se stávají příbuznými na nepokrevním základě (viz příbuzenství nepokrevní) a každý z nich získává další příbuzné, kteří patřili původně k partnerovi. Naplní-li se spol. smysl m. založením rodiny, zůstává m. jedním z jejích nosných vztahů. Kvalita manželského vztahu ovlivňuje i kvalitu vztahů k dětem i dětí navzájem a dětí k rodičům. Na m. se lze dívat také jako na proces permanentního vzájemného přizpůsobování partnerů, kteří se učí svým rolím, modifikují je, přijímají nové role (zejm. roli rodičů a později prarodičů). Musí se přitom vypořádat s každodenními stereotypními činnostmi i s mezními životními situacemi. M. je specif. intimní vztah, který se udržuje tím, že dospěje k více či méně trvalé kohezi. V tom případě stmeluje rodinu, zakládá spokojenost ostatních jejích členů. Pokud se manželská soudržnost naruší, příp. dospěje do krizového stavu, nastává často krize celého rodinného společenství a rozpadá se nejen m., ale i rodina (viz krize rodiny). Uzavřením m. většinou vzniká i zcela nová domácnost, což je ekon. jednotka, která vyžaduje společné hospodaření. Někdy přerůstá ve výdělečnou jednotku, kde je důležitá dělba pracovních rolí manželů. Ale i v běžné rodině je dělba manželských rolí nezbytná a většinou všestranně zajišťuje koordinovaný chod této primární spol. skupiny, zahrnující především péči o děti (zodpovědnost za ně), ale často i péči o staré a nemocné příbuzné.

Kult. hist. základem m. našeho typu je jednak římské právo rodinné a jednak pozdější křesťanská manželská doktrína, přísně preferující monogamické manželství a střežící jeho nerozlučitelnost. V jejím rámci je m. považováno za svazek posvátný, stvrzovaný Bohem. Někteří sociologové (W. J. Goode aj.) poukazují na to, že vzory monogamického m., typické pro Evropu i Ameriku, se šířily později s procesem industralizace a byly přejímány i zcela jinak tradičně orientovanými zeměmi, jako např. Čínou. P. Laslett se domnívá, že nukleární monogamická rodina, po řadu století (do počátku industrializace) hlavní forma evrop. rodiny, byla spíše produktem soc. hodnot než demogr. nebo jiných tlaků. S-gie studuje ale především otázky výběru, volby manželského partnera a uspořádání vztahů mezi manželi. Dnešní m. je poznamenáno převahou individ. svobodné volby partnera, často motivované citovým vztahem, láskou. Vliv rodičů na tuto volbu, jejich rozhodující úloha jsou systematicky potlačovány, i když existují stejně jako další soc. bariéry a regulativy. Stále se projevuje tendence směrovat výběr k tomu, co je soc. podobné a blízké. Tomuto problému se věnovalo mnoho autorů, a to zejm. od r. 1953, kdy E. W. Burgess a H. J. Locke konstatovali nedostatek zájmu o tuto tematiku. Studovali ji pak A. de Belmot Hollingshead (1950), M. Zelditch (1964), A. M. Katz a R. L. Hill (1958), A. C. Kerckhoff a K. E. Davis (1962), R. F. Winch (1958), M. B. Sussman (1953), W. J. Goode (1959) aj.

Zvl. oblastí je s-gické zkoumání konsekvencí rodinného práva předpisujícího elementární manželská práva a povinnosti. Patří k nim zejm. vzájemný monopol nad sexuálním životem a legalita otcovství a mateřství. Tradičně získává manžel právo na domácí služby manželky, ona naopak na manželovy ekon. služby, příp. na zajištění vlastní obživy. Většinou získávají společné právo disponovat narůstajícím majetkem, jsou povinni nést společně následky event. majetkových ztrát, vytvořit majetkovou základnu pro své děti. Ve všech těchto oblastech vznikají různé soc. tlaky, potřeba vyrovnat se s různými soc. situacemi spojenými se spol. očekáváním plnění manželských práv a povinností. Pozornost sociologů se koncentruje také na statusovou výměnu, ke které dochází uzavřením m., jako na zvl. typ sociální směny. Nemusí jít o vykalkulované věno, jehož instituce je v moderní společnosti stále více oslabována, ale i o převod privilegií, o umožnění vstupu do určité spol. skupiny otvírající např. obchodní možnosti, přinášející prestiž apod. To stále mohou být hlavní nebo alespoň přídavné důvody k uzavírání m., zejm. věkově nerovných. Při výrazné věkové nebo ekon. nerovnosti partnerů se konsensu m. v životním stylu rodin dosahuje na základě směny jiných hodnot než v m. věkově a soc. rovném. V případě velké věkové nerovnosti m. často neprochází obdobím tzv. milenecké lásky, což nevylučuje lásku manželskou, která mívá z jedné strany rysy dětské úcty a z druhé strany ráz rodičovské ochrany.

Středem zájmu sociologů i demografů je jak začátek, tak průběh m. a také jeho ukončení. Stav vdovství se zkoumá jak z hlediska statusu a prestiže daných předchozím m., tak z hlediska možností uzavření dalšího m.. Možnost rozloučení m., tzv. rozvodu, která se v křesťanských zemích prosadila v moderní době, je chápána jako řešení manželských konfliktů a krizí manželství, ale zároveň labilizace m. jako spol. instituce. Hovoří se o „krizi manželství“, která vyvolává krizi rodiny. Opakované sňatky svědčí o tom, že m. jako reálně prožívaný rodinný stav má stále vysokou individ. i spol. hodnotu, a to přesto, že moderní společnost legitimovala i tzv. nesezdané soužití. Lidé většinou preferují právně legalizované m., protože v něm vidí větší záruku vzájemné odpovědnosti, životní jistotu a ekon. i spol. základ výchovy dětí, resp. fungování plnohodnotné rodiny. Velká část s-gických studií m. se provádí v rámci sociologie rodiny.

marriage mariage Ehe matrimonio

Literatura: Goody, J.: Die Entwicklung von Ehe und Familie in Europa. Frankfurt a. M. 1989; Rheinstein, M.: Marriage Stability, Divorce, and the Caw. Chicago, London 1972; Quale, G. R.: A History of Marriage Systems. New York, London 1988; viz též příbuzenství, rodina.

Vlasta Fišerová

---

Viz též heslo manželství v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)