Demografie
demografie v této encyklopedii je rovněž popsán časopis Demografie – (z řec. démos = lid, grafein = popisovat) – vědní obor zabývající se reprodukcí lidských populací neboli demografickou reprodukcí. Termín d. poprvé použil A. Guillard v r. 1855. Počátky d. lze však klást do poloviny 17. st., kdy byla publikována práce J. Graunta, věnovaná problémům úmrtnosti a založená na statist. zpracovávání lístků o úmrtí ve městě Londýně. Objevením zákonitostí hromadných jevů umožnila vznik tzv. politické aritmetiky, nazvané podle stejnojmenné práce Grauntova současníka a přítele W. Pettyho. Termín d. se prosazuje od konce 19. st. ve všech svět. jazycích. Pojmy, které ho měly nahradit, se většinou neujaly (viz demologie, demometrie, populacionistika). Úzké spojení d. se statistikou pozitivně podmínilo rozvoj demogr. metod, ale na druhé straně dlouho bránilo osamostatnění d., která byla často redukována na demografickou statistiku. Objektem demogr. studia jsou lidské populace, které jsou ovšem objektem studia mnoha vědních oborů. Specifikem d. je tedy zaměření na proces jejich reprodukce. Při studiu populačního vývoje spolupracuje d. s geografií obyvatelstva, neboť populační vývoj je výsledkem jak přirozené měny obyv., tak migrací (význam migrací je tím větší, čím menší jsou územní celky, o které se jedná). Při vymezení předmětu d. je důležité pochopit význam termínů populace a obyvatelstvo. Lidská populace je svou podstatou biol. systémem. Z nepřetržité reprodukce života, kterou lze charakterizovat každý živočišný druh, se však u člověka stává dvojitý vztah: člověk reprodukuje jednak nové jedince plozením a rozením a stará se o zachování druhu (vztah přirozený), jednak reprodukuje prací materiální předpoklady své existence i celé populace, resp. společnosti (vztah spol.). K rozporu mezi lidskou populací a ostatní přírodou přistupuje další rozpor, a to mezi přírodou a společností, což je i vnitřní rozpor, existující uvnitř lidstva i uvnitř každého člověka. Se vznikem společnosti se z člověka stává biosoc. jednotka s dvojí existencí. Termín „populační“ se často nahrazuje termínem „demografický“ pro vyjádření kvalitativní odlišnosti lidské populace a jejích projevů od jiných populací. Existence společnosti totiž doplňuje a modifikuje proces reprodukce lidské populace. Z toho také vyplývá, že d. se nachází na rozhraní přír. věd a spol. věd.
Z hlediska principu úplnosti neboli komplexity patří d. mezi elementární obory. Podle M. Hampla jde o obory s nízkou úrovní komplexity, které studují systémy obsahující elementy jednoho druhu a poznávají především jejich vnitřní podmíněnosti, na rozdíl od oborů komplexních, které studují systém kval. různých elementů a především jejich vnější podmíněnosti. Kromě výše uvedeného vymezení předmětu d. je možné setkat se s řadou jiných definic. Např. v pojetí D. Valentěje je předmětem d. nejen demogr. reprodukce jako výsledný proces, ale i podmíněnosti tohoto procesu a jeho důsledky. V takovém vymezení nemá d. přesné hranice, přesahuje do jiných oborů nebo tyto obory do svého předmětu zahrnuje. Za hraniční disciplíny se považují např. d. ekon., lékařská, příp. tzv. sociologická demografie nebo sociální demografie. Geografie obyvatelstva, která studuje migraci a rozmístění obyv., je někdy přímo do d. zahrnována. D. se ovšem nemůže obejít bez studia podmíněností demogr. reprodukce, neboť tím by se zbavila možnosti vysvětlení tohoto procesu. Kritériem toho, které podmínky mají být zkoumány d., je význam těchto podmínek pro demogr. reprodukci. Proto se považují přímo za demogr. i takové jevy, resp. události, jako sňatek, rozvod, ovdovění, nemoc, sterilita aj. Ale vlastními demogr. jevy jsou narození, úmrtí a potrat (viz události demografické). Na základě jejich evidence (viz prameny demografických dat) je d. studuje jako hromadné jevy: nejprve je metodicky upraví do procesů porodnosti, úmrtnosti, sňatečnosti, rozvodovosti, potratovosti a teprve poté přichází analýza těchto procesů a hledání jejich pravidelností. Demografická analýza se soustřeďuje na poznávání částí jednotlivých procesů a demogr. syntéza objasňuje demogr. reprodukci celých populací. Při studiu konktrétní populace se používají metody, které jsou abstraktní a univerzálně použitelné pro kteroukoliv populaci. Některé obecnější metodol. postupy (zejm. matem. statist.) jsou společné d. a dalším spol. vědám, ale i specif. demogr. techniky jsou často použitelné v jiných oborech, spec. v s-gii (viz např. tabulky života, pyramida věková aj.).
D. tedy hledá na jedné straně obecné pravidelnosti a zákonitosti demogr. reprodukce, na druhé straně jejich specif. projevy u konkrétních populací. Systém pravidelností a zákonitostí je předmětem teor. demografie (viz též teorie populační, zákony populační), kterou je nutno odlišit od demogr. metodologie. Toto rozlišení se někdy zanedbává v pojetí tzv. čisté d., která se chápe jako souhrn demogr. metod, zejm. jejich nejrozpracovanějších typů, modelů, což se považuje za demogr. teorii. Takové pojetí je umožněno nerozpracovaností teor. koncepcí v d. Teor. d. navazuje na filozofii, demogr. metodologie na matematiku a statistiku, demogr. analýza, resp. d. populací i na ostatní empir. obory (ekonomii, s-gii, antropologii atd.) a přímo je propojena s populační politikou a praktickými aplikacemi v soc. a ekon. životě. D. je v pravém smyslu slova hist. oborem, neboť se zabývá populačním vývojem i v minulosti. Jestliže přitom používá též hist. metody, označuje se pak jako historická demografie. Používá-li archeologické nebo paleoantropol. materiály, označuje se jako paleodemografie. Uplatnění matem. metod dalo vznik matem. d., která stejně jako potenciální demografie je součástí demogr. metodologie. V historii d. má kromě zakladatele J. Graunta význ. místo E. Halley, který zkonstruoval první úmrtnostní tabulky, dále J. P. Süssmilch, který se v pol. 18. st. pokusil na základě náb. ideologie vysvětlit dosud poznané demogr. pravidelnosti. Vzbudil značný zájem o studium demogr. reprodukce. Nesrovnatelně větší pozornost však vzbudil r. 1798 T. R. Malthus (viz malthuziánství). Na něj se odvolávají všichni autoři, kteří se stavějí nepříznivě k početnímu růstu obyv., který považují za příčinu všech ekon. a spol. problémů (např. nezaměstnanosti, růstu kriminality apod.). Vlastní problematikou demogr. reprodukce se Malthus nezabýval, ale formální vztah mezi početním růstem obyv. a růstem prostředků obživy povýšil na zákon, který však již v jeho době neplatil. Jeho názory podrobil ostré kritice zejm. K. Marx.
Z řady autorů, kteří mají význam pro rozvoj demogr. metodologie, lze uvést alespoň W. Lexise, A. G. Sundbärga, A. J. Lotku a R. R. Kuczyńského, ze současných pak A. Sauvyho, A. J. Coaleho, N. Keyfitze, B. Urlanise, L. Henryho, R. Pressata aj. Faktickým zakladatelem čsl. d. byl A. Boháč a k jejímu rozvoji u nás přispěli zejm. J. Korčák, V. Sekera a F. Fajfr. D. tvořila význ. část náplně jednání mezinár. statist. kongresů; první zasedání se uskutečnilo r. 1853 z iniciativy L. A. J. Quételeta v Bruselu. V r. 1885 byly tyto kongresy přeměněny na Mezinárodní statistický ústav se sídlem v Haagu. V r. 1928 byla založena Mezinárodní unie pro vědecké studium populace se sídlem v Lutychu (Belgie). Unie pořádá pravidelně svět. demogr. konference a má v současné době okolo 2 tisíc členů. V r. 1983 byla založena Evropská asociace pro studium populace se sídlem v Haagu, jejímž cílem je soustředit pozornost na demogr. problémy v Evropě. Téměř v každé zemi existují demogr. ústavy a demogr. společnosti. Československá demografická společnost při ČSAV byla založena v r. 1964 (v r. 1993 byla změněna na Českou demografickou společnost). Jejím prvním předsedou byl František Fajfr, druhým Vladimír Srb. Od r. 1977 tuto funkci vykonává Zdeněk Pavlík.
demography démographie Demographie demografia
Literatura: Cox, P. R.: Demography. London 1970; Děmografičeskij enciklopedičeskij slovar. Moskva 1985; Hampl, M.: Hierarchie reality a studium soc. geogr. systémů. Praha 1989; Henry, L.: Demographie – analyse et modeles. Paris 1972; Landry, A.: Traité de démographie. Paris 1979; Pavlík, Z. – Rychtaříková, J. – Šubrtová, A.: Základy demografie. Praha 1986; Pressat, R.: Základy demografické analýzy. Praha 1968; Rukavišnikov, V. O.: Voprosy naselenija. Moskva 1984; Sauvy, A.: Théorie générale de la population. Paris 1969; Šelestov, D. K.: Děmografija: istorija i sovremennosť. Moskva 1983; Valentěj, D. ed.: Prošloje i nastojaščeje demografii. Moskva 1980; Valentěj, D.: Sistěma znanij o narodonaselenii. Moskva 1976; Wrigley, E. A.: Population and History. London 1969.
Časopisy: Canadian Studies in Population; Demografie, Praha; Demográfia, Budapest; Demography, USA; European Journal of Population, Nizozemí; Genus, Roma; Population, Paris; Population and Development Review, USA; Population et Famille, Belgie; Population Index, New York; Population studies, Cambridge; Stanovništvo, Jugoslávie; Studie demograficzne, Polsko; Zeitschrift für Bevölkerungswissenschaft, SRN.