Sociologie americká
sociologie americká – období vzniku sociologie v USA ve druhé poloviné 19. st. a na začátku 20. st. bylo ve znamení evrop. s-gie. Práce prvních am. sociologů (např. L. F. Warda, W. G. Sumnera, F. H. Giddingse, A. W. Smalla), z nichž někteří studovali na něm. univerzitách, byly výrazně ovlivněny evrop. s-gií, zejm. dílem A. Comta, H. Spencera, É. Durkheima, V. Pareta, M. Webera, ale i G. Ratzenhofera a L. Gumplowicze. První kurs s-gie začal přednášet r. 1874 na Yale University G. W. Sumner, jehož práce Folkways (1906) je považována za první význ. am. s-gickou práci, jež ovlivnila alespoň dvě následující generace sociologů v USA. Podle Sumnera by věda o společnosti měla být postavena na studiu folkways (viz obyčej) a společenských skupin. Sumner zavedl význ. rozlišení skupin na „in-group“, resp. „vlastních“, a „out-group“, resp. „cizích“ (viz skupina členská). První katedra s-gie byla založena na univerzitě v Chicagu r. 1893 a vedl ji Albion W. Small. Přestože byl dosti originálním myslitelem a autorem první am. učebnice s-gie (Introduction to the Study of Society, 1894), neovlivnil výrazněji s-gii v jejím dalším vývoji. O dva roky později začal na Harvardské univerzitě vycházet časopis American Journal of Sociology, který vychází dodnes. Franklin Henry Giddings, který je označován spolu se Sumnerem za otce s.a., je představitelem tzv. psychologistického směru v s.a. (spol. procesy považuje za procesy psych. povahy – viz psychologismus) a předchůdcem empir. s-gie, resp. empiricismu (s-gii považuje za vědu, která z hlediska své metody je vědou statist., v níž by mělo dominovat měření a kvantifikace). Jeho hlavní dílo Základy sociologie z r. 1898 bylo z iniciativy T. G. Masaryka přeloženo do češtiny. K dalším představitelům psychologismu v am. s-gii je řazen Angličan William McDougall, zakladatel instinktivismu, který od r. 1921 až do své smrti působil v USA, Charles Horton Cooley, předchůdce symbolického interakcionismu a tvůrce koncepce primární skupiny. R. 1905 byla založena American Sociological Society a r. 1907 bylo vydáno první číslo Publications of the American Sociological Society. Od r. 1910 byly kursy s-gie zavedeny na několika dalších am. univerzitách.
Zhruba od 20. l. 20. st. se s.a. osamostatňuje a začíná postupně ovlivňovat vývoj s-gie i v jiných zemích. Sílí v ní empir. orientace a s-gie se postupně institucionalizuje také jako věda empirická a aplikovaná. Realizuje se řada konkrétních s-gických výzkumů, z nichž nejznámějším se bezesporu stal tzv. „hawthornský experiment“ – série výzkumů prováděná od r. 1924 po dobu 15 let Eltonem Mayem v chicagském podniku Western Electric Company (viz efekt hawthornský). K nejrozšířenějším s-gickým směrům před 2. svět. válkou patřil neopozitivismus, který byl současně jakousi filozofií empir. s-gie. Mezi propagátory tohoto směru patřil především Rakušan Paul F. Lazarsfeld, který od r. 1933 působil v USA, v Princetonu se věnoval výzkumu rozhlasu (Radio and the Printed Page – s R. K. Mertonem, 1940) a později problematice masové komunikace obecně. Na počátku 40. l. založil Bureau of Applied Social Research na Columbia University. Lazarsfeld přispěl k rozpracování sociologické metodologie, zejm. kvant. výzk. technik (např. škálování, konstrukce indikátorů, typologie) (Continuities in Social Research, 1950, Language of Social Research, 1955). Lazarsfeld je i představitelem aplikované a matematické sociologie (Mathematical Thinking in the Social Sciences, 1954; Latent Structure Analysis, 1968), spoluautorem děl Personal Influence (1955); The People's Choice (1969); Qualitative Analysis: Historical and Critical Essays (1972). Principy neopozitivismu formuloval v USA George Andrew Lundberg v díle Foundations of Sociology (1939), v němž jako zákl. podmínky nezbytné pro to, aby s-gie byla „exaktní vědou“, uvádí tyto požadavky: měření a kvantifikaci, zkoumání pouze pozorovatelného chování, operacionalizaci. Z jeho dalších děl jsou význ. práce Social Research (1929, 1942, 1949); Can Science Save Us, 1947, a Sociology z r. 1954 (spoluautor). Lundberg neměl mnoho přímých následovníků. Nejznámějším z nich se stal Stuart Carter Dodd (Dimension of Society, 1942) svým poněkud kuriózním pokusem vyjádřit celou s-gii prostřednictvím několika málo proměnných a soustavou poměrně elementárních rovnic. Značně odlišným pokusem o nalezení exaktních prostředků k poznání spol. jevů byla sociometrie, jejíž základy jsou vyloženy v dílě psychiatra J. L. Morena Who Shall Survive z r. 1934 a Sociometry, Experimental Method and the Science of Society z r. 1951. Až do r. 1955 řídil Moreno časopis Sociometry, který také vychází dodnes. Význ. autorem tohoto časopisu byl am. sociolog čes. původu Jiří Nehněvajsa.
Největšími centry s-gického bádání v období po 1. svět. válce byly Chicago, Harvardská univerzita a Columbia University. Zatímco chicagská škola kladla důraz především na vztah mezi jedincem a společností a na problémy prostorového uspořádání společnosti (viz též ekologie sociální), druhé dvě univerzity, stále ještě silně ovlivněny evrop. s-gií, se zaměřily spíše na makroanalýzy soc. struktury a na zkoumání globální soc. změny. Hlavními reprezentanty soc. ekologie a sociologie města na Chicagské univerzitě byli R. E. Park, R. E. L. Faris a E. W. Burgess. Park s Burgessem vydali učebnici Introduction to the Science of Sociology (1921), která na dlouhou dobu ovlivnila další vývoj s.a. a standardizovala obsah učebnic s-gie nejen v USA. Parkův žák R. D. McKenzie a další představitelé chicagské školy se věnovali tzv. soc. problémům, sebevražednosti, dezorganizaci rodiny, prostituci, kriminalitě, psych. onemocněním. W. F. Ogburn se zabýval teorií soc. změny (v r. 1950 zavedl pojem kulturní mezera). S chicagskou školou je spojen soc.-psychol. přístup ke zkoumání soc. reality, reprezentovaný zejm. W. I. Thomasem, který spolu s Florianem W. Znanieckým vydal dílo The Polish Peasant in Europe and America (1918–1920), v němž oba autoři zachycují a analyzují životní podmínky pol. imigrantů v Chicagu s použitím biografických metod (dílo je také náčrtem programu empir. sociologie tohoto období). K chicagské škole je řazen také G. H. Mead, jenž je považován za zakladatele symbolického interakcionismu (Mind, Self, and Society, 1934). Ve své koncepci rolí navázal Mead zejm. na Cooleyho a na jeho pojetí zrcadlového já. Ve 30. l. zavádí R. Linton do s-gie dvojici pojmů status a role.
Na Harvardské univerzitě byl r. 1930 jmenován profesorem s-gie Pitirim Alexandrovič Sorokin, rus. emigrant, který zde začal působit po krátkém pobytu v Československu. Jeho první význ. prací publikovanou v USA bylo dílo Sociology of Revolution. Sorokin se zabýval také sociální mobilitou (Social Mobility, 1927), historií civilizací, dějinami soc. teorií (Sociologické nauky přítomnosti, 1928; The Social Philosophies of an Age of Crisis, 1950), radikální kritikou soudobé neopozitivistické s-gie (Fads and Foibles in Modern Sociology, 1956, a Sociological Theories of Today, 1966), teorií soc. změny (Social and Cultural Dynamics, 1937–41), spolu s Mertonem problémem soc. prostoru a času (Sociocultural Causality, Space, Time, 1943, a Society, Culture, Personality, 1947).
Další význ. postavou Harvardské univerzity byl Talcott Parsons, jenž nejprve výrazně ovlivnil am. a po 2. svět. válce i svět. s-gii. Studoval v Evropě, nejdříve na London School of Economics v Londýně, kde působil B. Malinowski, později získal doktorát na univerzitě v Heidelbergu. Parsons byl výrazně ovlivněn evrop. s-gií, zejm. dílem M. Webera, É. Durkheima a V. Pareta, a ekon. teorií A. Marshalla. Analýze jejich teorií věnoval své první význ. dílo z r. 1937 The Structure of Social Action. Toto dílo stimulovalo v Americe zájem o výstavbu velké soc. teorie a o pojetí s-gie jako abstraktní teor. vědy. Parsons se nejprve zabýval teorií soc. jednání a rozpracoval její ústřední pojmy. Tato teorie spolu s teorií sociálního systému (The Social system, 1951) tvoří základ tzv. „klasického“ (parsonsovského) pojetí strukturálního funkcionalismu, který představuje jeden z nejvlivnějších, ale také nejkontroverznějších směrů s-gie 20. st. V rámci teorie strukturálního funkcionalismu se Parsons zabýval analýzou institucí, specif. struktur a rolí, problematikou soc. kontroly, socializace, konformity, institucionalizací zaměstnaneckého systému, spec. pozornost věnoval profesi právníka, v centru jeho pozornosti byla i problematika stability a soc. změny, přispěl ke konstituování s-gie medicíny atd. Ve spolupráci s jinými sociology a ekonomy, zvl. R. F. Balesem, E. A. Shilsem, N. J. Smelserem, vzniká postupně „obecná teorie“, která je zachycena v dílech Toward a General Theory of Action (1951), Working Papers in the Theory of Action (1953) a Economy and Society (1956). Vztahy mezi soc. sytémy a osobností s důrazem na proces socializace byly předmětem knihy napsané spolu s Balesem Family, Socialization and Interaction Process (1955). V následujících letech rozvíjí Parsons některé další aspekty své teorie v dílech Social Structure and Personality, 1964; Societies: Evolutionary and Comparative Perspectives, 1966; System of Modern Societies, 1971. Sorokinův žák Robert K. Merton obohatil strukturální funkcionalismus rozlišením funkcí na latentní a manifestní; od pojmu funkce oddělil pojmy dysfunkce a eufunkce a revidoval postulát funkcionální nezbytnosti. Ve svém hlavním díle Social Theory and Social Structure (1949) se věnoval zejm. problematice soc. struktury, teorii anomie, soc. a kult. příčinám deviantního chování. Merton, ovlivněn jak Parsonsem, tak Lazarsfeldem, koncipoval ideu výstavby teorií středního dosahu, které by zaujímaly jakousi střední pozici mezi konkrétním výzkumem a obecnou teorií. Zabýval se také teorií referenčních skupin, sociologií vědy, dějinami vědy atd. Význ. představiteli strukturálního funkcionalismu v USA dále byli např. K. Davis, po jistou dobu také G. C. Homans a A. Gouldner. Strukturální funkcionalismus se stal ke konci 50. a na začátku 60. l. předmětem kritiky mnohých am. sociologů, např P. M. Blaua, D. H. Wronga, A. Gouldnera, takže tato teorie vcelku přirozeně postupně ztratila svou dosud dominantní pozici v oblasti s-gické teorie.
Vlivem krize 30. l. a 2. svět. války se v USA oživuje zájem o soc. problémy (což se na počátku 50. l. projevilo např. snahou A. McClung Leea konstituovat samostatnou disciplínu výzkum soc. problémů), ale i o problematiku vývoje společnosti a soc. změny (viz technokratické směry a teorie technol. vývoje, W. F. Ogburn aj.). Zájem o soc. problémy posiloval autoritu s-gie u veřejnosti a přispíval k tomu, že „sociální věda“ se postupně stávala integrální součástí am. kultury. a některé s-gické knihy se staly dokonce bestsellery a součástí masové kultury.
V 50. l. vzniká totiž další výrazný směr, teorie konfliktu, k jejímuž rozpracování nejvíce přispěl L. A. Coser (Towards a Sociology of Social Conflict, 1954; The Functions of Social Conflict, 1956). Coser se zajímavě pokusil vyložit zákl. s-gické problémy prostřednictvím beletrie v práci Sociology Through Literature (1963). V 50. a 60. l. se k význ. postavám s.a. řadí Charles Wright Mills, představitel tzv. radikální a angažované sociologie, inspirované marxismem. Z Millsovy s-gie vyšla tzv. new sociology (J. L. Horowitz aj.). O am. střední střídě pojednává Mills kriticky v díle White Collar (1951); mocenskou strukturu v USA analyzoval v díle Mocenská elita (1956). Jeho pojetí „mocenské elity“ bylo polemikou s teoriemi nové třídy, které odmítaly existenci stabilní elity v USA, a s teoriemi rozptýlené moci. Millsovo dílo Sociologická imaginace z r. 1959 je namířeno proti dvěma výrazným tendencím s.a.: proti tzv. „velkým teoriím“ – Millsovo označení s pejorativním přídechem pro abstraktní s-gické teorie, zejm. pro Parsonsův strukturální funkcionalismus – a proti „abstraktnímu empiricismu“ reprezentovanému např. G. A. Lundbergem, S. A. Stoufferem, S. C. Doddem a P. F. Lazarsfeldem. David Riesman v díle Osamělý dav. Studie o změnách amerického charakteru (1950), prvním s-gickém bestselleru, podal dodnes vlivnou analýzu tehdejší am. společnosti. Zatímco Mills byl představitelem výrazně levicového proudu s.a., D. Bell reprezentuje proud opačný, tzv. konzervativní sociologii (spolu D. P. Moynihanem, R. Nisbetem, S. M. Lipsetem, E. A. Shilsem aj.). Zhruba od poloviny 50. l. se Bell zabýval vývojem am. polit. scény a přispěl ke konstituování konzervativní sociologie. Jeho hlavní práce se týkají jednak problematiky konce ideologie (The End of Ideology, 1960) a postindustriální společnosti (The Coming of Post-Industrial Society, 1974). Ve svém díle The Cultural Contradictions of Capitalism (1976) se zabývá hédonistickou kulturou typickou pro rozvinuté kapit. společnosti, která je inkompatibilní s dominující racionalitou vynucenou ekon. systémem.
V 60. l. se objevuje teorie sociální směny, jejíž základ položil Georges Caspar Homans, který byl původně stoupencem strukturálního funkcionalismu. Jeho jméno je spojeno s výzkumem malých skupin (viz sociologie malých skupin) a s teorií sociální interakce (The Human Group, 1950, a Social Behavior: Its Elementary Forms, 1961). Peter M. Blau přispěl k rozpracování teorie soc. směny dílem Exchange and Power in Social Life, 1964. Blau prováděl v USA také rozsáhlé empir. výzkumy struktury povolání (The American Occupational Structure, 1967) a struktury byrokratických organizací (The Structure of Organizations, 1971). Na sklonku 60. l. dochází k tzv. paradigmatickému obratu v s.a., který souvisí s rozvojem fenomenologické sociologie, jejíž ústřední ideje formuloval Alfred Schütz již ve 30. l. Schützovy podněty byly rozvinuty v řadě koncepcí a specializovaných směrů. Zvl. vlivný byl tzv. soc. konstruktivismus, vyložený P. L. Bergerem a T. Luckmannem v práci The Social Construction of Reality (1967). Berger po odchodu T. Luckmanna do SRN rozvíjel problematiku s-gie náboženství v dílech The Sacred Canopy (1967) a Heretical Imperative (1979); spoluautorem posledně jmenované, jakož i další knihy Sociology Reinterpreted, 1981, byl H. Kellner. V díle Kapitalistická revoluce (1986) analyzuje Berger vývoj kapitalismu a srovnává jeho výsledky za poslední desítiletí s výsledky reálného socialismu. Dochází k závěru, že kapitalismus i přes svou „destruktivní kreaci“ přináší lepší výsledky než reálný socialismus. Erving Goffman je představitelem dramaturgické sociologie. Jeho hlavními díly jsou The Presentation of Self in Everyday Life (1959); Encounters: Two studies in the sociology of interaction (1961); Behavior in Public Places: Notes on the social organization of gatherings (1963); Interaction Ritual: Essays in face-to-face behavior (1967); Strategic Interaction (1969); Gender Advertisements (1979). Harold Garfinkel, žák Parsonsův, je zakladatelem tzv. etnometodologie (Studies in Ethnomethodology, 1967). Garfinkel analyzuje každodenní chování a jednání lidí včetně toho, jak lidé popisují své každodenní aktivity a jaký jim dávají smysl a význam. A. Cicourel se později pokusil transformovat etnometodologii do podoby tzv. kognitivní sociologie (Cognitive Sociology, 1973). Sociologie existencialistická je v USA reprezentována E. A. Tiryakianem (Sociologism and Existentialism, 1961), S. M. Lymanem a M. Scottem (A Sociology of the Absurd, 1970); J. Douglas (Social Meaning of Suicide, 1967; Understanding of Everyday Life – ed., 1970) spolu s J. M. Johnsonem editoval Existential Sociology (1977).
Přelom 60. a 70. l. byl v s.a. označován některými, zejm. levicově orientovanými autory za období „krize sociologie“ (viz Gouldner, The Coming Crisis of Western Sociology). V opozici vůči tzv. akademické sociologii, tj. tehdy převládajícímu strukturálnímu funkcionalismu, byly učiněny pokusy konstituovat na konci 60. l. sociologii alternativní, odmítající oficiální s-gii ve všech jejích institucionalizovaných podobách. Jejím zakladatelem je Alvin W. Gouldner, tvůrce i tzv. sociologie reflexivní, který provedl zásadní, i když kontroverzní kritiku funkcionalismu (kriticky se vyjadřoval i k marxismu pěstovanému v rámci tzv. vých. bloku). Do alternativní s-gie jsou někdy řazeny různé školy a směry, např: a) široký interakcionistický směr reprezentovaný např. H. G. Blumerem (Symbolic Interactionism: Perspectives and Methods, 1969), T. Shibutanim, A. L. Straussem, A. Rosem, T. S. Kuhnem a z něho vycházejícím strategickým interakcionismem E. Goffmana (Strategic Interaction, 1969), b) fenomenologická s-gie, reprezentovaná koncepcí „konstrukce sociální reality“ (Berger, Luckmann), koncepcí „lidské perspektivy“ S. T. Bruyna (The Human Perspective in Sociology, 1966), reflexivní sociologií A. Gouldnera, koncepcí H. R. Wagnera, G. Psathasa, M. A. Natansona (Phenomenology, Role and Reason, 1974) aj., c) etnometodologie H. Garfinkela a A. Cicourela, d) existencialistický směr s.a.
V 70. až 90. l. se v USA a později také v Evropě formuje tzv. kvalitativní sociologie, která je metodol. analogií fenomenologické s-gie. Předmětem jejího zkoumání jsou jevy, které není možné měřit a kvantifikovat, zkoumání se zaměřuje na každodennost, všední, rutinní činnost jedinců a na dešifrování významu, který lidé realitě přikládají. K novým trendům dochází v USA i v rámci metodologie kvant. (H. M. Blalock, Causal Models in the Social Sciences, 1971; H. Costner aj.), která se dynamicky rozvíjí ve vazbě na rozvoj výpočetní techniky. Nové kvant. postupy otevřely také nové teor. problémy v oblasti studia soc. stratifikace a mobility, vzdělání, příjmové struktury, chování preferenčního, spotřebního i polit., masové komunikace a kultury atd. V současné době je počet kateder, na nichž je s-gie vyučována jako spec. obor, vyšší než 100.
Profesním sdružením am. sociologů je American Sociological Association (ASA), která má federální působnost. Je rozdělena do sekcí – např. na s-gii vzdělání, medicíny, práva, na soc. psychologii, metodologii, teorii atp. ASA sponzoruje řadu odborných časopisů včetně American Sociological Review, Journal of Health and Social Behavior, Sociology of Education a zpravodaje American Sociologist. Kromě ASA existují i jiné profesní organizace, např. Society for the Study of Social Problems, vydávající čas. Social Problems, Association for the Sociology of Religion, jejímž časopisem je Sociological Analysis, Rural Sociological Society vydává Rural Sociology atd. Kromě federálních profesních organizací existuje i velký počet profesních regionálních společností, jako Southern, Eastern a Midwest sociological societies.
American sociology sociologie américaine amerikanische Soziologie sociologia americana
Literatura: Alijevová, D.: Súčasná americká sociológia. Bratislava 1985; Barnes, H. E.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1948; Becker, H. – Barnes, H. E. eds.: Social Throught from Lore to Science. Boston, New York, 1938; Handbook of Contemporary Developments in World Sociology. London 1975; Klofáč, J. – Tlustý, V.: Soudobá sociologie, I. díl. Praha 1965; Sorokin, P. A.: (1928) Sociologické nauky přítomnosti. Praha 1936; Thimasheff, N. S.: Sociology in the United States. In: Contemporary Sociology in Western Europe and in America. Roma 1967.
Viz též heslo sociologie americká v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)