Rodina
rodina – obecně původní a nejdůležitější spol. skupina a instituce, která je zákl. článkem soc. struktury i zákl. ekon. jednotkou a jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biol. druhu a výchova, resp. socializace potomstva, ale i přenos kult. vzorů a zachování kontinuity kult. vývoje. Nejběžnější přístupy ke studiu r.: 1. Z hlediska biol.-reprodukčního se r. zabývá demografie. Za podstatné považuje to, že všechny formy vnitřních vztahů r. i jejích vztahů navenek jsou úzce vázány na biol. procesy, jejichž mezníky, individ. zrod člověka, dosažení dospělosti (projevující se dispozicí k tzv. prokreativnímu chování) a smrt, určují rodinný cyklus. Ve společnosti přežívají i individua mimo r., ale r. vytváří optimální podmínky pro to, aby jednotlivec i společnost zachovali svou biol. kontinuitu, aby se reprodukovali. Z tohoto hlediska tedy hlavní úlohou r. je zajišťovat rození dětí a péči o ně v období jejich nesoběstačnosti, a to pomocí obecně sdílených vzorů chování. R. je doménou tzv. reprodukčního chování, které vyrůstá z biol. i soc. procesů (viz chování demografické, reprodukce demografická).
2. S-gie a soc. antropologie se r. zabývají především jako společenskou skupinou, primární vývojově i svým postavením ve spol. struktuře (viz též skupina primární). Variabilita rodinné skupiny se týká její velikosti, vnitřního členění i vazeb navenek. Základem, ve všech dosud známých typech společností prokázaným, zůstává dyadický pár složený z muže a ženy, tj. nějaká forma manželství, vztahy rodičovství a sourozenectví. V zásadě je r. tedy postavena na sexuálním partnerství trvalejšího rázu a na příbuzenství. Tzv. rodinné role, tj. role manžela, manželky, otce, matky, syna, dcery, bratra, sestry, v nichž se uskutečňují užší rodinné vztahy, jsou rolemi univerzálně rozšířenými a můžeme je najít ve všech typech společností. Rodinná skupina tvořící společnou domácnost a složená z rodičů a jejich vlastních, event. adoptovaných dětí byla nazvána „rodinou nukleární“ (také jadernou, manželskou, elementární, základní, synkretickou apod.). Je to malá, intimní, relativně uzavřená skupina, v níž převažují bezprostřední, důvěrné osobní kontakty, silně motivované pudově a citově, která ale je charakterizovaná i společnými zájmy a vysokým stupněm solidarity. Vedle nukleární r., tj. r. v pravém slova smyslu, se často hovoří o „širší rodině“, která se prakticky kryje s širším okruhem příbuzenství. Širší r. je např. tzv. třígenerační r., sestávající z nukleární r. rodičů a alespoň jedné nukleární r. dítěte.
3. Ze s-gického hlediska je r. také součástí soc. struktury každé společnosti, resp. společnost je spíše souborem r. než souborem jedotlivců. Potvrzují to novodobé výzkumy soc. struktury i hist. analýza. Elinor G. Barberová (1955) např. konstatovala, že soc. třídy jsou především skupiny r., které se považují za stejné a soc. statusem blízké (testováno to bylo častějším uzavíráním sňatků a manželství mezi těmito podobnými skupinami). Vzájemná úzká životně-existenční závislost r. a spol. celku vede každou společnost k úsilí zajistit jistou shodu spol. a rodinných zájmů. Jak ukazuje historie, prostředky k tomu používané jsou velmi rozdílné, od nepřímých tlaků přes příkazy a zákazy až k násilí. Pro novodobější industrializované společnosti se r. stala prostředkem ideologizace a posvátným instrumentem, jehož pomocí hlásají a prosazují např. svůj zájem na rozvoji populace, jehož pravé důvody jsou ekon. a vojenské. Fr. demografka Evelyn Sullerotová upozorňuje na shodu téměř všech evrop. zemí po 2. svět. válce (bez ohledu na polit. uspořádání) v tom, že r. musí být pod ochranou státu.
4. Další s-gický a také soc.- psychol. přístup nahlíží r. jako sociální prostředí, soc. kontext vývoje jedince. R. většinou poskytuje dítěti základy socializace a po celý život je člověku význ. referenční skupinou. R., do které se dítě narodí, je podle terminologie W. Lloyda Warnera (1945) jeho „orientační rodinou“. Členem další r., podle Warnera „rodiny reprodukční“, se člověk stává tím, že jako dospělý založí manželství a zplodí dítě. Specifikum r. spočívá v tom, že je postavena na plnění určitých rolí, ale zároveň vytváří prostředí, ve kterém se lidé po celý svůj život svým zákl. životním rolím učí. Rodinná výchova je považována za základ výchovy. Zabývá se jí psychologie, sociologie výchovy i pedagogika.
5. Ve vazbě na předchozí přístupy studuje s-gie a soc. a kult. antropologie r. jako zákl. spol. instituci, pro kterou v plné míře platí, že vytváří vzory chování, uspořádané kolem koncepce nebo ideje vycházející z určitých hodnot, cílů, omezení a jiných tlaků stimulujících organizované aktivity (viz William G. Sumner: Folkways, 1906). Aktivity vyvíjené rodinnou skupinou na základě individ. pohnutek a rozhodnutí přesahují svými důsledky rámec konkrétní skupiny a ve svém úhrnu zásadně ovlivňují i spol. celek, což je nazváno „efektem Janusovy tváře“ (R. F. Winch). I skrytá rodinná intimita, každodenní i sváteční, vědomé i nevědomé praktiky, obyčeje charakterizující rodinné chování mají vyšší, „nadrodinný“ význam. Instituce r. je základnou vzniku a změny spol. systémů hodnot a norem. Tzv. orientační rodina je proto schopna vytvářet zmíněný socializační základ individua a poskytovat mu určitý sociální kapitál a kulturní kapitál, který ovlivňuje nejen jeho mobilitní dráhu, ale i to, jakou „reprodukční rodinu“ si založí. Právě tímto způsobem se uplatňuje a zároveň uchovává daná kultura, reprodukují a rozvíjejí se kulturní vzory, způsob života. Podle většiny teorií každá spol. a kult. změna musí být ověřena, stabilizována ve funkčních mechanismech r., která se význ. podílí na humanizaci a rozvoji nebo také na úpadku společnosti. Podle některých teorií jsou ale tyto úkoly r. v poslední době oslabovány a korigovány, resp. r. se stává zastupitelnou jinými institucemi.
6. Pro posuzování postavení a funkce r. je význ. také hledisko ekon., z něhož je r. nahlížena jako domácnost, tj. skupina lidí žijících ve společném obydlí a společně si opatřujících alespoň potravu. Hist. vzato tato skupina vykonávala stále více diferencované činnosti, ujímala se funkcí význ. pro širší společnost, a tím na ni uplatňovala vliv. Upevňování institucionálního a ekon. charakteru r. prostřednictvím domácnosti probíhalo ovšem ruku v ruce s vývojem dalších spol. institucí, které vykonávaly na r. zase svůj vliv (např. školství, pracovní organizace, veř. služby a správa apod.). Ekon. funkce r. a tím i její participace na hosp. životě společnosti jsou ovšem širší a v moderní době značně komplikované (viz ekonomika rodiny). Domácnost a r. si dodnes také mohou zachovávat charakter samostatné výrobní jednotky (viz hospodářství rodinné, zemědělské rodinné hospodářství).
Do všech uvedených přístupů ke studiu r. zasahuje fakt, že variabilita reálných podob i postavení r. jsou velmi rozsáhlé. Pojem r. lze považovat spíše za nástroj teor. a metodol. analýzy než za přesný název určité soc. entity. Nicméně v historii i v současnosti lze vedle značné variability v chápání rolí, funkcí a místa r. ve společnosti zřetelně vystopovat i společné znaky r. Staří Řekové neznali pojem r. v našem smyslu, nahrazovali jej buď pojmem „oikos“, což je spíše rodinné hospodářství (zájmem městských států bylo udržení stabilního počtu těchto hospodářství z důvodů ekon. a vojenských), nebo pojmy „anchisteia“ či „syngeneia“, které postihují spíše příbuzenství, ale také majetkové společenství s dominantním postavením otce-občana (jeho zákl. povinností bylo dát syny starší než 18 let zapsat do dému a tím z nich učinit občany). Paralelní římská „familia“, která je etymologickým základem pro „rodinu“ v mnoha jazycích, se skládala z rodičů a dětí (popř. manželů a manželek dětí), ale také z otroků, kteří náleželi k majetku r. Podle Starého zákona splývá r. s širším příbuzenstvím (původní hebrejština nerozlišuje mezi pojmy rodný otec a předek, bratr a bratranec, sestra a setřenice). V čes. jazyce etymologie pojmu r. vede k podstatnému jménu „rod“ a ke slovesu „rodit“. Tím je naznačena jednak těsná souvislost rodinné skupiny s rodem jako početnější skupinou příbuzných, kteří se považují za potomky společného (rodného) předka (po otcovské i matčině linii), jednak to, že nejdůležitější činností, kterou r. vykonává, je rodit potomstvo.
R. je velmi důležitou součástí lidské zkušenosti, a proto byla vždy předmětem značného zájmu spol. vědců. Zvýšení zájmu o r. přineslo v Evropě osvícenství, zejm. ale 19. st., které inspirovalo mnoho komparativních studií r. V této souvislosti se objevují jména autorů, jako J. J. Bachofen, H. J. S. Maine, E. B. Tylor, J. F. McLennan, L. H. Morgan, F. Engels, J. G. Frazer, E. Westermarck, R. Briffault, kteří položili základ novodobého bádání o r. a snažili se o systemizaci přibývajících poznatků o r. různých typů a forem. Řadí se k nim i další význ. antropologové a sociologové: F. Tönnies, É. Durkheim, F. Boas, A. L. Kroeber a R. H. Lowie. A. R. Radcliffe-Brown přinesl ve 20. a 30. l. 20. st. z výzkumu v Austrálii a Melanésii nejen řadu detailních informací o příbuzenství, manželství a r., o úloze otce v rodinných vztazích apod., ale vyslovil myšlenku, že biol. fakt narození dítětě není použitelný pro identifikaci r. Biol. otec nemusí být vždy totožný s otcem soc. určeným, tj. reálnou osobou předávající dítěti právní a soc. postavení, osobou odpovědnou za fyzický i psych. vývoj dítěte až do dospělosti. Ve stejné době (v r. 1930) si položil B. Malinowski otázku, zda existuje institucionalizovaná norma, která by univerzálně identifikovala r. Je možno mluvit o r. jen tehdy, když je nalezena otcovská role determinující právní soc. status, když je dítě uznáno jako otcovo a ostatními členy společnosti je otec pověřen zodpovědností za jeho výchovu i chování?
Další, pravděpodobně jeden z nejdůležitějších kroků ve zkoumání r. jako pojmu i jako soc. entity učinil George Peter Murdock. Upozornil na to, že nikde na světě lidé za normálních okolností nežijí v izolovaných r., což potvrdil rozsáhlým výzkumem. V r. 1949 zveřejnil definici r., postavenou na 4 zákl. univerzálních znacích: 1. sexuálním soužití rodičů; 2. legitimní reprodukci potomstva; 3. péči o děti a zodpovědnosti za jejich výchovu; 4. ekon. spolupráci (alespoň v oblasti spotřební). Žádná z těchto 4 vyjmenovaných činností, resp. funkcí, sama o sobě není přitom dostačující pro definování r., která je vymezena tím, že vše působí současně a ve vzájemném propojení. Murdock jmenované znaky shledal ve všech zkoumaných společenstvích. Konfrontace jeho definice s jinými výzk. zjištěními ukázaly ale její problematičnost, i když vyjmenované funkce jsou dodnes považovány za zákl. a jsou stále zkoumány. Melford E. Spiro v r. 1954 namítal, že v izraelských kibucech nejsou děti vychovávány manželskou dvojicí a neexistuje zde r. jako ekon. jednotka, ale další studium kibuců ukázalo, že jejich členové v případě možnosti volby se poměrně často vracejí k tradičnímu rodinnému životu (na základě toho Spiro přehodnotil svůj původní postoj). V r. 1955 M. J. Levy na studiu čínské r. vyvrátil, že nuklerání r. je vždy zákl. ekon. a výchovnou jednotkou, a ukázal, že tyto její funkce může plnit ve velké míře širší, vícegenerační r. Konečně K. E. Goughová upozornila, že na Malabarském pobřeží Indie manželé spolu nebydlí, nemají společnou domácnost, ženy bydlí se svými dětmi a bratry a manželé je pouze navštěvují. Tyto a další námitky proti Murdockovým tvrzením. zpochybňovaly nejen jeho definici, ale i původní cíl najít univerzální podstatu fungování všech známých r. Dnes se od tohoto cíle prakticky ustoupilo. Pro sociologii rodiny přineslo ale toto období mezinár. srovnávacích výzkumů jeden neocenitelný výsledek: byly upřesněny zákl. kategorie spojené s r., příbuzenstvím a domácností (monogamie, polygamie, polyandrie, endogamie, exogamie, sororát, levirát aj.).
Dodnes převažuje mínění, že nejpronikavější podněty ke změnám uvnitř r. i ke změnám v jejím postavení ve společnosti přinesla novodobá industrializace. J. Keller ale ve své Nedomyšlené společnosti ukazuje na hist. materiálu, že proces změn, které podstatně ovlivnily význam r. a její postavení ve společnosti, je možno pozorovat již od přelomu 15. a 16. st., kdy formální organizace začaly vytěsňovat dosavadní stabilní, pevně organizované a výrazně hierarchizované soběstačné domácnosti. Některé původní rodinné funkce začaly být r. odnímány, množí se názory, že se stává nahraditelnou a zčásti i zbytečnou. Status připsaný díky r. je potlačován statusem získaným profesionálním výkonem mimo r. a domácnost. Industrializace jen důsledně prohloubila tyto již dříve započaté procesy: tradiční domácnost a s ní i r. jako základ příbuzenské solidarity se ustavičným oklešťováním začínají hroutit a rozpadat, objevují se příznaky tzv. krize rodiny. Ztráta intimity, potlačování individuality a spontaneity ve prospěch byrokratických a formalizovaných mechanismů, profesionalizace činností i v r., ve které se realizuje stále více jen prostý, instrumentální a často neracionální konzum bez vnitřního uspokojení, ukazují r. jako konfliktní jednotku, která často opouští své původní poslání a přestává plnit své původní cíle. Na druhé straně r. stále prokazuje silnou životaschopnost, efektivnost působení vnitřních mechanismů a regulativů. Provádí skrytou distribuci výhod, ekon. a morální podpory svých členů a tím je diferencovaným způsobem připravuje i pro mimorodinné, zejm. profesionální role. Moderní r. ve svém vnitřním životě aplikuje spíše demokr. principy než autoritativní, model postavený na paternalismu, který se považuje za typický pro historii tzv. záp. civilizace. Krize r. bývá spojována také s destabilizací r. spojenou s rostoucí rozvodovostí. Plnění funkcí r. na bázi tzv. neúplných rodin (což jsou většinou rodiny bez otce) je vesměs vnímána jako vážný soc. problém. Spol. regulace funkcí i postavení r. je explicitně prováděna pomocí tzv. rodinné politiky, praktickým řešením specif. problémů se zabývá manželské a rodinné poradenství a tzv. rodinná terapie.
family famille Familie famiglia
Literatura: Bláha, A. I.: Dnešní krize rodinného života. Brno 1933; Farber, B. ed.: Kinship and Family Organization. New York, London, Sydney 1966; Goode, W. J.: World Revolution and Family Patterns. New York 1963; Goode, W. J.: The Family. Englewood Cliffs 1964; Goody, J.: The Development of the Family and Marriage in Europe. New York 1983; Keller, J.: Nedomyšlená společnost. Brno 1989; Kirpatrick, C.: The Family as Process and Institution. New York 1955; Laslett, T. P. R.: The World We Have Lost. London 1965; Laslett, T. P. R. ed.: The Comparative History of Family and Household. Cambridge 1972; Machotka, O.: K sociologii rodiny. Praha 1932; Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha 1993; McKinley, D. G.: Social Class and Family Life. New York, London 1964; Možný, I.: Moderní rodina. Brno 1989; Murdock, G. P.: Social Structure. New York 1949; Parsons, T.: Essays in Sociological Theory. New York 1954; Parsons, T. – Bales, R. F.: Family. Socialization and Interaction Process. Glencoe Ill. 1955; Skolnick, A. S. – Skolnick, J. H.: Family in Transition. Boston, London 1989; Todd, E.: The Explanation of Ideology. Family Structures and Social Systems. Oxford 1985; Toman, W.: (1961) Family Constelation. Its Effects on Personality and Social Behavior. New York 1976; Winch, R. F.: The modern Family. New York 1952; Zelditch, M.: Family, Marriage and Kinship. In: Faris, R. E. L. ed.: Handbook of Modern Sociology. 1964; Zimmerman, C. C.: Family and Civilization. New York 1947; viz též manželství.
Viz též heslo rodina v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)