Sociologie česká v l. 1948–1994
sociologie česká v l. 1948–1994 – počátek 50. l. přinesl institucionální likvidaci a ideol. deformaci čes. s-gie. Všechna s-gická pracoviště byla zrušena, jejich pracovníci, pokud neemigrovali (jako např. I. Gaďourek, J. Hajda, J. Kolaja, J. Krejčí, J. Nehněvajsa, Z. Ullrich aj.) anebo nekonvertovali k hist. materialismu, počali být polit. perzekvováni a disciplína sama byla prohlášena za „buržoazní pavědu“. S. pak už jen téměř ilegálně vegetovala v malých uzavřených společnostech, které unikly pozornosti stranických a státních orgánů. Patřila k nim Společnost pro sociální bádání, jejímiž členy byli J. Král, J. Voráček, V. Sekera aj. a která pořádala odborné semináře i za účasti mladých, nemarx. orientovaných sociologů. V 50. a na počátku 60. l. to byla jedna z mála skupin, jež zachovaly kontinuitu s-gického myšlení, které jinak s obtížemi přežívalo v příbuzných oborech – v demografii, urbanismu, soc. geografii, zdravotnictví aj. Tato malá s-gická společnost, kterou vede Bohumil Geist, se v podobě úzkého přátelského kroužku zachovala až po současnou dobu.
Bylo dáno povahou doby, že pokus o institucionální revitalizaci s. musel vzejít z nitra strany, která ji zrušila. Na počátku 60. l. J. Klofáč a V. Tlustý, kteří znovu vnesli termín „sociologie“ do odborného diskursu knihou Empirická sociologie (1959), iniciují založení s-gického pracoviště na Vysoké škole stranické ÚV KSČ. V akademickém r. 1964–65 jsou zde v internátním kursu vyškoleny přes dvě desítky učitelů kateder marxismu z čes. a slov. vysokých škol v učitele s-gie – někteří z nich se tím vracejí ke své původní odbornosti. Na Universitě Karlově v Praze a na Masarykově universitě (v té době beze jména) v Brně jsou usnesením stranických orgánů ustaveny katedry marxistické sociologie. Od r. 1965 je na těchto dvou místech opět možno studovat sociologii jako obor vysokoškolského studia. Druhý rozhodující podnět k revitalizaci s-gie v 60. l. vzešel z Ústavu marxismu-leninismu pro vysoké školy na UK. P. Machonin tu iniciuje od poloviny 60. l. velký empir. výzkum sociální stratifikace. Výzk. tým ustavuje z mladých, ideol. nezatížených badatelů. Vytváří pro ně dobré podmínky k práci a chrání tým před útoky stranických ideologů. Ve spolupráci na tomto projektu se formovala význ. část první věd. orientované generace obnovené čes. s-gie. Třetím institucionálním prvkem obnovy bylo založení Sociologického ústavu ČSAV v r. 1965. Ředitelem se stává M. Kaláb. Přichází sem řada sociologů střední generace, kteří zde rozvíjejí s-gickou teorii (Z. Strmiska), metodologii (V. Lamser), polit. s-gii (M. Jodl), s-gii práce a průmyslu (D. Slejška), s-gii volného času (B. Filipcová) a s-gii náboženství (E. Kadlecová). Od počátku téhož roku začíná vycházet Sociologický časopis s I. Dubskou v čele redakce.
V druhé polovině 60. l. v souladu s celosvět. vývojem prožívá čes. s-gie jedinečnou konjunkturu. Úsilí o spol. reformu těch let se obrací k s-gii s očekáváním, že dokáže najít a otevřít cestu k nápravě spol. poměrů. V čes. zemích se k tomu přidává ještě naděje, že s-gie pomůže věd. legitimovat čes. pokus o snesitelnější uspořádání poměrů za dominance Sovětů. V r. 1964 je založena Československá sociologická společnost a už v listopadu 1966 se na její první konferenci ve Špindlerově Mlýně schází na 500 sociologů (jen 32 mělo s-gické vzdělání). Vzniká Ústav pro výzkum veřejného mínění ČSAV (řed. J. Zapletalová) a řada výzk. s-gických pracovišť resortního charakteru, v podnicích je systemizováno místo sociologa. Čes. vysoké školy zakládají jedna po druhé katedry či oddělení s-gie, a to i na fakultách ekonomických, právních, na fakultě novinářské a jako „společný základ“ či jako specializované katedry i na fakultách nehumanitních, zejm. lékařských. K odborné práci je zdráhavě opět připuštěno několik sociologů starší generace, nové instituce jsou však vesměs obsazovány pracovníky formálně vzdělanými v jiných oborech: za sociologa se mohl prohlásit prakticky kdokoli. Tito konvertité se zčásti horlivě sami v sociologii vzdělávají: čtou polsky, učí se jazyky, Ústav marxismu-leninismu pro vysoké školy, Vojenská akademie i Vysoká škola stranická vydávají série mimeografovaných překladů, v nakl. Svoboda je založena Sociologická knižnice, dlouhá léta spjatá s jménem J. Oborské, která vydává první překlady soudobých sociologů; zčásti se diletantsky pouštějí rovnou do práce. V empir. výzkumu převládne „československý survey“: na nereflektovaném pluralistickém behaviorismu založené hromadné dotazníkové šetření, odvozené v páté ruce z výzkumů z doby The American Soldier (1946). Tyto výzkumy reagují na hlad po empir. údajích o společnosti; objevné jsou mnohdy i elementární deskripce. V teorii se silně prosazuje vliv Parsonsova strukturálního funkcionalismu, jehož abstraktním jazykem je možno bez přílišného polit. rizika vyslovit i značně kritická stanoviska vůči režimu a který je zároveň povahou své sociální equilibrum hledající teorie atraktivní pro konformní myšlení etablovaných marxistů.
V r. 1968 se sociologové výrazně polit. angažovali. V květnu se sešel mimořádný sjezd Československé sociologické společnosti a požadoval odvolání zkompromitovaných politiků, zrušení cenzury, garanci lidských práv a svobod a demokr. volební systém. Vstup sov. vojsk přerušil pokus o rekonstituci oboru dřív, než se nově zakládané instituce mohly upevnit. Převratná doba nepřála věd. práci a výzk. projekty vesměs nestihly být dokončeny. Jen monografie P. Machonina a dalších: Československá společnost (Bratislava, 1969) zhodnocuje výsledky velkého stratifikačního výzkumu z r. 1967. Jinak stačily vyjít jen vysokoškolské učebnice a několik monografií; význ. vliv měly zejm. Základy sociologického výzkumu V. Lamsera (1966), B. Filipcové Člověk, práce, volný čas (1966), J. Klofáče a V. Tlustého Soudobá sociologie I (1965) a Soudobá sociologie II (1967), J. Musila Sociologie soudobého města (1967) a Sociologie bydlení (1971); M. Jodla Teorie elity (1968), M. Petruska Sociometrie (1968), P. Perglera a kol. Vybrané techniky sociologického výzkumu (1969), J. Večerníka Problémy sociologie spotřeby (1970). Podařilo se ještě vydat Sociologický slovník pod redakcí J. L. Fischera, M. Petruska a Z. Strmisky (1970), ale editoři a řada autorů už nesměli být uvedeni a některá hesla byla v korekturách vyřazována a přepisována. Nepomohlo: hned po vyjití se slovník ocitl, stejně jako téměř všechna ostatní zmíněná díla, mezi libri prohibiti.
V procesu konsolidace sov. vlivu a mocenského monopolu kom. strany proběhly v l. 1969 až 1971 v s-gii rozsáhlé čistky; na dalších dvacet let byla na ni opět uvalena kuratela strany. Zákaz publikace postihl téměř všechny významnější autory z 60. l., jejich díla byla vyřazena z knihoven, byli propuštěni a dále polit. perzekvováni; zvl. tvrdě J. Klofáč, M. Jodl, D. Slejška, P. Machonin, J. Šiklová, ale i jiní. Obor byl paralyzován i další vlnou polit. emigrace (B. Bauman, M. Disman, I. Dubská, V. Lamser, Z. Strmiska, B. Weiner aj.). Sociologický ústav ČSAV, Sociologický časopis a pražskou katedru s-gie uchopil okupační režim jako hlavní instrumenty destrukce odborného diskursu a trvalého symbolického despotismu. Sociologický ústav byl rozpuštěn a založen byl nový Ústav pro filozofii a sociologii, jehož ředitelem se stal F. Charvát. Byla rozpuštěna redakční rada Sociologického časopisu, propuštěn šéfredaktor a na jeho místo dosazen K. Rychtařík. Zrušen byl i Ústav pro výzkum veřejného mínění ČSAV. Po rozsáhlé čistce v Československé sociologické společnosti (předseda prověrkové komise J. Kohout, počet členů redukován z 1 111 na 432) byl do jejího čela postaven K. Kára. Byla zrušena katedra s-gie na UK a do čela nové katedry m.-l. filozofie a sociologie dosazen A. Vaněk; obdobně v Brně na místo J. Solaře přišel J. Cetl. V původním záměru to byli likvidační správci: přijímání nových studentů s-gie bylo zastaveno a čekalo se na polit. rozhodnutí, nakolik se plně vrátit do stavu z počátku 50. l. Pod vlivem souběhu obav strany z rozhodnutí, jež by zas musela revokovat, přirozeného zájmu nových správců s-gických institucí a plíživého lobbování sociologů, kteří unikli čistkám, rozhoduje se v únoru 1972 předsednictvo ÚV KSČ s-gii institucionálně nelikvidovat. V r. 1974 je obnoveno přijímání studentů v Praze a v Brně, v r. 1980 jsou tam znovuzřízeny samostatné katedry m.-l. s-gie jako nomenklaturní pracoviště KSČ.
Věd. výzkum a možnost odborné publikace se znovu ocitají pod přísným polit. dohledem. ÚFS zastavuje všechny empir. projekty; jeho oficiální produkce se omezuje po několik let na ideol. skandalizaci výsledků práce proskribovaných kolegů a „buržoazní sociologie“. Strukturální funkcionalismus je z čes. s-gie vymýtán jako smrtelný hřích (snad jenom marxisté z frankfurtské školy byli shledáni horšími), ale v pokleslé formě zůstane po celá 70. a 80. l. nepojmenovaným (a často ani nereflektovaným) myšlenkovým archetypem m.-l. s-gie normalizačního establishmentu, pokud vůbec kdo překračuje paradigma čiré nevzdělanosti a ideologizovaného hist. materialismu. Stranicky posvěcenými tématy jsou soc.-třídní struktura, social. způsob života, soc. aspekty vědeckotechnické revoluce, řízení a plánování soc. procesů. F. Charvát vydává práci Teorie sociální struktury a struktura sociálních teorií (1975), M. Šolcová Rodina a její funkce v socialistické společnosti (1976). Další význ. autoři normalizace jsou K. Rychtařík (Sociologie na cestách poznání, 1979), J. Kohout (Sociální analýza a řízení socialistického podniku, 1976), A. Vaněk (Příznaky krize manželské rodiny, 1971, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů 1848–1980 aj.), B. Filipcová a J. Filipec (Různoběžky života, 1976, aj.). Publikační monopol těchto lidí trvá do počátku 80. l. Pak začínají být materiálně i symbolicky saturováni (vesměs se stali profesory m.-l. s-gie) a nestačí zaplnit a uhlídat všechny publikační možnosti. V obtížně ideologizovatelných oblastech (M. Illner a M. Foret: Sociální ukazatele, 1980) a na marginalizovaných pracovištích (J. Musil: Urbanizace v socialistických zemích, 1977; J. Alan: Společnost, vzdělání, jedinec, 1974; I. Možný: Rodina vysokoškolsky vzdělaných manželů, 1983) unikají dohledu opět první odborné s-gické práce. Kradí se rozvíjí odborná práce v sekcích Československé sociologické společnosti (Petruskova série přednášek o fenomenologické sociologii, Musilovy semináře urbanistické sociologie, Řehákovy iniciativy v metodol. sekci aj.) a krystalizují alternativní střediska odborné práce: ve Sportpropagu (Machonin, M. Potůček) etablují sociální modelování, v Brně (Možný) kolem sympozia Socialistický životní způsob jako sociální realita zejm. mikros-gická témata, ve VÚSRP (Alan) soc. politiku a s-gii rodiny. Před ideol. kontrolou se stahuje řada sociologů do aplikovaného resortního výzkumu, kde také existuje aspoň sporá příležitost k otevřenější debatě o problémech společnosti a možnost „interně“ publikovat pod pláštíkem sociálního plánování, demografie, informatiky, teorie řízení aj.
Přes opožděné pokusy situaci opět mocensky zvládnout (denunciační článek K. Rychtaříka v Rudém právu s názvem Na tenkém ledě alternativní sociologie vede k likvidaci Sportpropagu) dochází k postupnému rozkladu normalizační fronty; i sociologové, lapeni v přísně střežených ústředních institucích, začínají publikovat: z ÚFS J. Večerník (jako spoluautor F. Charváta): Třídy a vrstvy v buržoasní sociologii (1978), z katedry s-gie UK J. Sedláček monografii o É. Durkheimovi (1982) a E. Urbánek: Role, masky, charaktery (1980). V ÚFS je na konci 70. l. zrušen zákaz empir. studií, leč publikovat jejich výsledky je stále považováno za nežádoucí a nebezpečné, zejm. knižně. Pokusy z l. 1978 a 1984 o replikaci Machoninova velkého stratifikačního výzkumu, vedené A. Matějovským a J. Linhartem, shromáždily relevantní materiál; nebyly však dovedeny pro ideol. a org. překážky (a organizační inkompetenci ÚFS) ani do stadia souhrnné monografické zprávy. V Sociologickém časopise se však stále častěji objevují empir. založené a metodicky solidně postavené odborné studie (J. Linhart, M. Illner, P. Matějů, J. Večerník aj.), jimiž se časopis obsahem aspoň částečně navrací ke svému názvu.
V 2. polovině 80. l. rozklad establishmentu eskaluje; s nemnoha výjimkami (Večerníkova monografie Mzdová a příjmová diferenciace, 1986; P. Matějů a J. Boguszaka studie reprodukce sociální nerovnosti ve vzdělání, J. Linharta, M. Petruska a A. Vodákové projekt tohoto slovníku, 1988, aj.) není v centrálních s-gických institucích uvolňující se prostor využíván s viditelným efektem. Úroveň výuky s-gie na univerzitách je nízká, úplně chybějí učebnice, pevně se tu etablují jako učitelé i nevzdělatelní lidé bez kontaktu se stavem své specializace. Mladší generace i v centrálních výzk. ústavech je postižena málo kvalitním vzděláním a nedostatkem příležitostí a projevuje se jen dílčími studiemi. Od r. 1987 začínají J. Alan a M. Petrusek vydávat ilegální čtvrtletník Sociologický obzor; pod různými pseudonymy ho vyplňují víc než z poloviny sami, samizdatové edice knižních studií ani sborníky rozsáhlejších statí v s-gii nevznikají. V samizdatové edici Prameny (vedené J. Mülerem v Brně) bylo připraveno několik překladů (Popper, Arendtová, Aron).
Po r. 1989 získává s-gie znovu autonomii; perzekvovaným sociologům se dostává rehabilitace. Deideologizované studium s-gie je otevřeno na nově založené Fakultě sociálních věd UK (M. Petrusek), obnoveno na katedře sociologie Filosofické fakulty UK v Praze (E. Urbánek, J. Buriánek) a Masarykovy university v Brně (I. Možný), založeno na Fil. fakultě v Olomouci (V. Jochmann, pak Šimek). ČSAV na místě ÚFS znovu zakládá Sociologický ústav (SOÚ, řed. J. Musil, od r. 1993 M. Illner). Reorganizací vzniká Institut pro výzkum veřejného mínění (řed. krátce Č. Adamec, pak B. Jungmann, od r. 1994 E. Rendlová). Čes. část dosavadní Československé sociologické společnosti se ustavuje jako Masarykova česká sociologická společnost (do čela zvolen M. Petrusek, později v r. 1994 je předsedou J. Buriánek), členy přejímá bez čistek, jen na bázi profesionálního zájmu; na konci r. 1992 má opět přes 900 členů. Již koncem r. 1989 začínají vycházet SOÚ sponzorované Sociologické aktuality (red. H. Maříková, J. Ryba, A. Vodáková, do poloviny r. 1990 též J. Linhart), které zanikly koncem r. 1994. Při obnově oboru pomáhají emigrovavší kolegové: v přednáškových pobytech a spoluprací na výzkumech V. Bělohradský, M. Disman, I. Gaďourek, J. Hajda, J. Kolaja, J. Krejčí, J. Nehněvajsa, Z. Strmiska, Z. Suda aj. SOÚ zakládá spolupráci v několika význ. mezinár. výzk. projektech, opřen o práci a publikace v cizině na konci 80. l. (P. Matějů v oblasti výzkumu změn sociální stratifikace, M. Illner studiemi soc.-prostorových problémů, J. Večerník spolupracuje v oblasti ekonomické s-gie s Luxembourg Income Study aj.). V Praze je otevřena postgraduální kolej Středoevropské univerzity (od r. 1993 řed. J. Musil). Nově je koncipován Sociologický časopis a jeho šéfredaktorem se stává J. Večerník (od r. 1993 pak M. Havelka). Od r. 1993 vychází navíc angl. Czech Sociological Review (šéfredaktor Jiří Večerník). V r. 1991 J. Ryba a A. Miltová zakládají Sociologické nakladatelství (SLON), které do konce roku 1994 vydalo 20 publikací. R. 1992 začíná vycházet jako legální čtvrtletník původně samizdatový S-Obzor (řídí J. Alan a M. Petrusek). Objevují se interní publikační iniciativy některých pracovišť, resp. pracovníků, např. Working papers a Data a fakta Sociologického ústavu nebo Biograf Z. Konopáska a dalších (Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd UK). Vzniká řada soukromých agentur výzkumu veř. mínění a trhu, v nichž se zčásti uplatňují sociologové (zejm. STEM pod vedením J. Hartla). Současně však řada sociologů odchází z oboru do politiky, sdělovacích prostředků, nejrůznějších obchodních firem. Počet studentů s-gie se ztrojnásobil; zakládají naději v budoucí rozvoj disciplíny. Knižně v l. 1989–94 publikují: J. Alan: Etapy života očima sociologa (1989); M. Disman: Jak se vyrábí sociologická znalost (1993), J. Keller: Úvod do sociologie (1991), Nedomyšlená společnost (1992), Až na dno blahobytu (1993); I. Možný: Moderní rodina (1990), Proč tak snadno (1991); M. Petrusek: Sociologie a literatura (1990), Alternativní sociologie (1993), Teorie a metoda v moderní sociologii (1993); E. Urbánek: Kritika fenomenologické sociologie (1989) aj. Z připravovaných podkladů pro sociologický slovník vydává nakladatelství SLON 4 tématické publikace, vycházejí sborníky katedry sociologie Filosofické fakulty UK, B. Geist vydává svůj Sociologický slovník (1994) apod. Koncem r. 1993 byl prakticky dokončen tento Velký sociologický slovník, který bohužel čekal dva roky na svého nakladatele (informace o čes. s-gii jsou proto doplněny až do r. 1994).
Czech sociology 1948–1994 sociologie tchèque 1948–1994 tschechische Soziologie 1948–1994 sociologia ceca 1948–1994